Tak dlouho předseda ČSSD říkal, že si bez něj ostatní ani ruce neumyjí - až si prezident nad dalším jednáním umyl ruce, bez Paroubka. Premiérem č. 2 je "připraven neprodleně jmenovat" znovu Mirka Topolánka. Topolánek váhá. Není divu.

Při výběru druhého premiéra dává česká ústava prezidentům prostor pro jejich invenci, odvahu a politickou imaginaci. Václav Klaus však nic z toho nevyužil. Jeho řešení je opatrné a na jistotu. Po mnoha spekulacích nevybral ani Miloše Zemana, ani Vladimíra Dlouhého, ani Pavla Béma, nikoho z centrální banky ani z Akademie věd. Nechtěl být spojen s marným pokusem o "prezidentskou vládu", která by důvěru stejně nezískala, takže vrátil iniciativu politickým stranám. Jako když hráč pokeru ohlásí "pas" a vynechá kolo, aby se přiblížil novému rozdání karet.

Předáci ODS včera mluvili notně zaraženě. Ano, jeden čas se o znovujmenování Topolánka uvažovalo. Přesně řečeno, ještě v srpnu Topolánek své setrvání ve vládě č. 2 nazýval "spíš komplikací než výhodou", počátkem října se mu myšlenka zalíbila (prý by představil stejnou vládu a "hned další týden" by žádal o důvěru), koncem října se vrátil k ideji překlenovací vlády, v níž premiérem být nechce. Co říká v listopadu? Ošívá se nad "strašnou komplikací", a kdyby už musel být premiérem, pak s obměněnou vládou. Dvakrát za sebou běžet do zdi, to vypadá věru směšně. Má to jedinou výhodu: je to předposlední krok k novým volbám.

Pak by byla řada na ČSSD. Možná její šéf sněmovny navzdory své slíbené rezignaci hlasitě zvolá "neplatí" a coby posledního premiéra č. 3 navrhne Jiřího Paroubka. Anebo vážně rezignuje. V tom případě by ČSSD musela sjednat zvolení nového šéfa sněmovny; bez ODS, lidovců či zelených si přitom ruce neumyje.

Mirek Topolánek se ocitl v zřídkavé dějinné chvilce, kdy další vývoj celostátní politiky leží jen na něm. Chce-li nové volby co nejrychleji, měl by nabídku přijmout.

HN, 7.11.