Poslední šance pro Kalousky, Bartáky a spol.

Čeká nás období, ve kterém se bude rozhodovat nejen o naší další účasti při vývoji v EU, ale také o tom, zda si za posledních dvacet let zaslouží pár politiků vězeňský mundůr. Tím posledním, kdo by měl zastávat v tomto období pozici prezidenta České republiky, je Jan Fischer.

V roce 2009 měl dvě základní podmínky pro svůj souhlas se jmenováním do funkce premiéra. Tou první byla nutná shoda čtyř politických stran na jeho jménu a druhou pak jeho návrat do pozice ředitele Českého statistického úřadu. "A to, že se po té pěti, šestiměsíční službě, jak já to nazývám, chci vrátit zpět do svého oboru, do své instituce. Mám tam hodně rozdělané práce," řekl tehdy v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Výsledek? Ještě v době, kdy byl premiérem, zapomněl na ČSÚ a přijal nabídku Evropské banky pro obnovu a rozvoj stát se viceprezidentem. Obsah práce byl stejně zbytečný, jako je celá tato instituce, jejíž existence a kroky se podílejí na zadlužování států EU. Měl mít a následně skutečně měl na starosti formulování a realizaci aktivit banky v otázkách životního prostředí a udržitelného rozvoje, koordinaci přípravy strategií pro investice v zemích, kde banka působí, nebo spolupráci s občanskou společností a iniciativami na podporu rovnosti pohlaví.

Současné výsledky v EU ve výše uvedených oblastech, které měl na starosti, mluví samy za sebe. Tezím o udržitelnosti čehokoli, kam politik šlápne, snad věří už jen ten, komu to sype z veřejných peněz. Z ochrany životního prostředí se stal byznys pro vyvolené. Občanskou společnost zastupují iniciativy typu ProAlt nebo Holešovská výzva. A otázka rovnosti pohlaví? Ta je nařizována shora cestou zavedení povinných kvót. O zbytečnosti pozice viceprezidenta svědčí i to, že je podle svých slov připraven na ni rezignovat ihned, jakmile bude oficiálně zaregistrován jako prezidentský kandidát.

Jako premiér si zakládal na tom, co vtělil do vládního prohlášení: "Vláda se v dobrém slova smyslu hlásí k ideji vlády technokratické, jejímž úkolem je překlenout období do ustanovení politické vlády." Málokdo už si ale dává na stůl takový sled událostí, kdy výše uvedená "ideje" znamenala umožnění dokončení obchodu s letadly CASA, nebo vznik škody státu v podobě koncesní smlouvy na výstavbu v areálu Ústřední vojenské nemocnice a následných 187 milionů za odstoupení od této smlouvy. U obou obchodů, ale zdaleka nejen u nich, stál bývalý ministr obrany Martin Barták, který je nejen přítelem Miroslava Kalouska, ale dokonce i právě kandidáta na prezidenta Jana Fischera, který v jednom z rozhovorů na téma kontroverznosti lidí, kteří ho usilovně podporují v jeho kandidatuře, uvedl na adresu Bartáka: "Já nevím, proč je ten Martin tak neoblíbený."

Jan Fischer byl jmenován premiérem Vlády České republiky proto, že deklaroval nechuť do něčeho zasahovat, když svou vládu nabídl jako technokratickou. Jinými slovy se stal ideálním na dokončení řady politicky dohodnutých obchodů napříč ČSSD, ODS, SZ a KDU-ČSL, které se na jeho jménu shodly. Do funkce vicepremiéra Evropské banky pro obnovu a rozvoj byl jmenován za odměnu proto, že servilně souhlasil s čímkoli z Bruselu v době, kdy byl premiérem naší vlády. Prezident banky Mirow tehdy zdůraznil, že Fischer "je úspěšným a populárním premiérem země, která má dlouhodobé vazby na EBRD". Připomněl také jeho "intenzivní podíl" na evropských záležitostech v rámci summitů Evropské unie. A jeho kandidatura na prezidenta? Já tvrdím, že lidé jako Martin Barták, obviněný z korupce při nákupu tatrovek, nebo bývalý ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, stíhaný za to, že se vyhnul výběrovému řízení, ho nyní podporují proto, že je jejich poslední šancí na zastavení stíhání nebo udělení milosti v případě, že selžou všechny jiné postupy jak ovlivnit současná vyšetřování korupčních kauz, ke kterým patří i ty dosavadní tanečky okolo vydání Vlasty Parkanové, za kterou tak zběsile kope Miroslav Kalousek.

Čeká nás období, ve kterém se bude rozhodovat nejen o naší další účasti při vývoji v EU, ale konečně také o tom, zda si za posledních dvacet let zaslouží pár politiků vězeňský mundůr za jejich zacházení s veřejnými penězi. Tím posledním, kdo by měl z výše uvedených důvodů zastávat v tomto období pozici prezidenta České republiky, je Jan Fischer. Jan Fischer není nadstranickým kandidátem, jak se snaží sám sebe označovat. Ve skutečnosti je vlastně kandidátem dosavadních parlamentních stran, kterým by ve funkci nijak nepřekážel. Důkazem tohoto mého tvrzení budiž i fakt, že se jeho hlavním poradcem pro kampaň stal majitel společnosti Médea, který to prý dělá bez nároku na odměnu.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora