Otázka to je za milion: Kdo Miloši Zemanovi nakukává, že jeho zákonné povinnosti jsou pouhými právy, jichž se může velkoryse vzdát a přitom ještě trousit, jak to předvedl při úterní inauguraci rektora Univerzity Karlovy, že to dělá proto, aby prezidentský úřad nepůsobil aristokraticky, ba monarchisticky?

Václav Klaus se aspoň "točil" na termínu, že prezident jmenuje, a oponoval, že tak může, ale nemusí po pečlivém zvážení učinit. Zeman ale za onou formulací cítí staré mocnářství a svoji neochotu některými kompetencemi, například jmenováním vysokoškolských profesorů, se zaobírat, má za průkopnický krok. Co přijde příště? Vzdá se "práva" jmenovat premiéra a nabídne je předsedovi Senátu? Rozdíl je jen v tom, že některé prezidentské povinnosti stanoví Ústava a jiné "obyčejné" zákony. Má ale to, že nemají ústavní váhu, znamenat, že si z nich hlava státu smí skládat vlaštovky?

Jsou přitom jiné právní úkony, ve kterých Zeman exceluje. Zejména při výběru ústavních soudců. Je to snad tím, že mu ruku pomáhá vést šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský? Patrně ano, prezident je dost závislý na svém okolí. Naposledy se Zeman strefil, když naznačil, že příštím adeptem na ústavní talár bude soudce Nejvyššího správního soudu, expert na volební právo Vojtěch Šimíček. Už typicky zemanovské ale bylo, když prezidenta na tomto soudci zaujala humpolácká věta: "Je-li nějaký zákon blbý, neznamená to ještě, že je automaticky protiústavní." Kdyby Šimíček naopak seriózně a kriticky komentoval prezidentovo žonglování s pravomocemi jako například šéf katedry politologie a sociologie na pražské Právnické fakultě Jan Kysela, mohl nést cejch právníka, kterého podle Zemana televize vždy sebere někde na ulici.

Význam poradců je u Zemana patrný i v zahraniční politice. Nejspíš bude nehynoucí zásluhou ředitele zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynka Kmoníčka, že Zeman přes svoji náklonnost k východním vládcům, včetně autoritářských, v ukrajinské kauze zaujal postoj hodný prezidenta členské země Evropské unie. Není nad to mít ve svých službách všemi mastmi mazaného diplomata.

Úsměv však mrzne na rtech při poslechu zprávy, že Hradu přibudou čerství, zbrusu noví poradci. Asi nikdo nezpochybní kvalifikaci diplomata Jana Kohouta či vojenského znalce Vlastimila Picka. Zeman sondoval i možnost rádcovství Jiří Ciencialy. Tito tři pánové mají společného, že byli členy Rusnokovy vlády, která neměla důvěru občanů, ani poslanců, a dlouho se snažila tvářit, že není stranická a není složená z přátel Miloše Zemana. Nyní už Zeman blahosklonně pronáší, že to byla jeho vláda. A zmíněnou trojici proto logicky doplní exšéf Úřadu vlády Radek Augustin. Novým poradcem, opět nikoli překvapivě, by měl být i Pavel Galuška, spolupracovník Strany práv občanů – zemancovců a finanční ředitel společnosti Lukoil Aviation Czech.

Je vedlejší, že všichni mají působit externě. Klíčové je, jaký vliv mohou poradci mít na prezidentovy kroky. Kde jsou kvalitní, počíná si zodpovědně, kde moc rozumu nepobrali, i prezident působí jako slon v porcelánu. Z tohoto hlediska je nakonec nejspíš dobrým znamením, že z Rusnokova kontroverzního kabinetu, který byl na štíru s etikou i transparentností, vytáhl jenom tři postavy. Kéž by někdo z těch schopnějších nově příchozích dostal za úkol nově nalajnovat prezidentův vztah k zákonným povinnostem, jako je například jmenování profesorů.