Nejprve to bylo jeho vystoupení během předvolebního mítinku pražských kandidátů do Senátu za ODS na Staroměstském náměstí. Nejenže byl tento čin pro mnohé voliče spíš kontraproduktivní, ale hlavně se naprosto nehodil pro roli „nadstranického prezidenta“, do níž se Václav Klaus tak rád stylizuje. Navíc se jeden z kandidátů, šéf pražské záchranky Zdeněk Schwarz, před pár dny v pořadu televize Z1 Interview B.T. bezelstně přiznal Barboře Tachecí, že mu jako nezávislému bylo v podstatě jedno, za kterou stranu bude kandidovat, občanští demokraté zkrátka přišli s nabídkou první. Navíc, jak jsme se nedávno dozvěděli z článku pana Stejskala Rovní a rovnější v Bémově Praze, pražští zastupiteleé v čele s Pavlem Bémem ve své bohorovnosti kvůli estrádě před Týnským chrámem nechali zničit instalaci výstavy fotografií k 60. výročí vzniku Izraele.

Pavel Bém, coby předseda pražského regionálního sdružení ODS, stál na pódiu oprávněně, o to víc bylo udivující, že vedle něj se postavil člověk, který na něj zanevřel kvůli jeho bláznivému nápadu s pořádáním olympiády v Praze. Nicméně, jak vidno, primátor má už v poslední době k Václavu Klausovi zase přístup a své počínání s ním konzultuje, jak se neopomene vždy pochlubit.

Na tom ale není nic zavrženíhodného ani zarážejícího. Přestože je prezident už pro mnohé členy ODS spíš svatým obrázkem na zdi, stále ještě má do dění ve straně co mluvit a scházet se může pochopitelně s kým chce a kde chce.

Až potud tedy vše v normálu. Nicméně občané a zejména členové ODS dostali od Václava Klause jasný vzkaz během jeho vystoupení v televizi Prima před čtrnácti dny, kdy veškerou vinu za prohrané volby svalil na Mirka Topolánka, zatímco o prvním místopředsedovi se ani nezmínil. Hejtmany dokonce při setkání na Hradě pochválil, přičemž mu vůbec nevadilo, že tito krajští představitelé se během předvolební kampaně od svého vedení distancovali a dokonce si nepřáli, aby je vrcholní straníci přijeli podpořit.

Od zakladatele strany, který navíc nemá svého nástupce příliš v lásce, by snad bylo jeho vyjádření srozumitelné, ale tak jednoznačné a jednostranné přisouzení viny za volební debakl jedinému politikovi bylo přece jenom zarážející.

Přes to všechno by byly kroky a vyjádření Václava Klause „pouze“ nepochopitelné. Minulý týden však od přímých účastníků jedné schůzky prosákla zpráva, nad níž dosavadní prezidentovi příznivci vytřeštili oči a nevěřícně zalapali po dechu. Po svém návratu ze státní návštěvy Srbska totiž Václav Klaus zamířil z letiště přímo do usedlosti Ladronka v Praze 6. Tam už byla sešlost pražských zastupitelů v čele s primátorem Bémem, kteří vzrušeně diskutovali o Bémových vyhlídkách na předsednické křeslo ODS. Prezident během debaty prohlásil, že pokud se nepodaří Topolánka odstranit, vystoupí ještě před sjezdem ODS a veřejně se vzdá svého čestného předsednictví!

Takový komplot je v naprostém rozporu se vším, co dosud prezident – nejen pro stranu – dělal. Takovou zákeřnost lze přirovnat jen k ráně dýkou do zad. A to už vůbec nemluvíme o tom, že Topolánkovo místo by měl zaujmout pražský primátor. Člověk, za jehož vedení magistrátu došlo (ruku v ruce s Jiřím Paroubkem) k uzavření pro Prahu naprosto nevýhodné smlouvy o pronájmu pražského Výstavište společnosti Incheba. Primátor, kterému je jmenování nového šéfa pražské policie Martina Červíčka tolik proti mysli, že spolu s opoziční ČSSD sepisuje ostrou protestní rezoluci, až to vzbuzuje podezření, že zkušený policista, nezapletený do zdejšího korupčního prostředí, se může stát nebezpečím pražským zastupitelům (možná i proto Pavel Bém tak usiluje o odvolání Ivana Langra z ministerského postu). Člověk, který dodnes hodnověrně nevysvětlil, kdo mu daroval na jeho výlet do Himálaje bezmála dva miliony a co za to dostal slíbeno...

Naštěstí drtivá většina mimopražských oblastních organizací stále vyjadřuje podporu současnému předsedovi a i v Praze jsou mnohé, které si Pavla Béma za svého předsedu nepřejí. To samozřejmě nemusí být směrodatné, protože na sjezdu hlasují delegáti tajně, ale takový stav rozhodně nemůže být pro prvního místopředsedu strany příjemný. Snad právě proto začal sázet na jednu kartu a včera se už postavil proti přijetí Lisabonské smlouvy. Nejenže se zřejmě začíná řídit průzkumy veřejného mínění jako Jiří Paroubek, jemuž jsou průzkumy alfou a omegou, ale postupuje tak také s vědomím, že v otázce „Lisabonu“ je ODS rozštěpena, a jemu tedy nezbývá než doufat, že odpůrci stále těsnější a direktivnější Evropské unie se přikloní na jeho stranu. O jeho dalších názorech ale pořád nevíme nic. To ostatně nejlépe předvedl 27. října v Událostech, komentářích České televize, kdy z něho Jakub Železný přes veškerou snahu kromě neustálého omílání frází o díře v lodi, sebereflexi a pokoře nedostal kloudného slova.

Každopádně by si delegáti nadcházejícího sjezdu ODS měli uvědomit, že volbou Pavla Béma přivedou stranu buď k rozštěpení, anebo k postupné marginalizaci a zániku. Pokud by se totiž primátor dostal do předsednického křesla, zcela jistě by zatoužil i po tom premiérském, byť to dnes rezolutně popírá. Velkou koalici sice odmítá, ale nikdo už se ho nezeptal, zda by byl stejně rozhodně i proti menšinové vládě s podporou sociální demokracie. O takové řešení koneckonců usiloval už po volbách před dvěma lety, ale Topolánek tyto snahy překazil a dal dohromady vládu s lidovci a se zelenými. Pokud by k menšinové vládě skutečně došlo, všechny nezdary a nepopulární řešení by schytali občanští demokraté, kdežto smetanu úspěchů by slízl Jiří Paroubek.

Po letošním volebním debaklu se ODS možná ještě otřepe a postaví na nohy, ale scénář menšinové vlády by ji zcela jistě zadupal do země definitivně. Republika by tak přišla o jedinou stranu, která je ještě schopna konkurovat bloku rudooranžových populistů.

Nezbývá než položit otázku: Opravdu si dvojice Klaus – Bém takový konec přeje?