Co čeká vládu a Zemana v zahraniční politice

Když premiér Petr Fiala (ODS) a ministři jeho vlády slyšeli vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana, museli se nervózně vrtět. Zatímco v domácí politice můžou názory hlavy státu více méně ignorovat, v politice zahraniční to tak snadné není. Prezident reprezentuje zemi navenek, potvrzuje velvyslance, často se účastní různých summitů, je mu nasloucháno cizími státníky i médii.

A je jen slabou útěchou, že zdravotní stav Miloši Zemanovi brání létat. Cestu, jak akcentovat svůj názor na to či ono, si stejně najde.

V mnohém budou pohledy prezidenta a vlády, či aspoň její části blízké. Zeman dal vale svému eurofederalistickému období a nyní kombinuje podporu evropské integraci se strašením diktátem z Bruselu. Po migraci se rozhodl tematizovat Green Deal. Odmítá ekologii coby novodobé náboženství a na zeď maluje falešné bubáky zákazu topení plynem a automobilů se spalovacími motory.

V neděli přímo vyzval k vyvázání se ze „zeleného údělu“. Nejspíš doufá, že konzervativní část koalice, zejména ODS, by se mohla přidat. Jenže program vlády jako celku chápe „zelený úděl“ coby výzvu a příležitost modernizovat český průmysl. Ani pravice nemíní být za dinosaury. Zeman rád hraje hru „všichni v Evropě jsou blázni, jen já jsem letadlo“, ovšem aplaus nijak významně nepřesahuje okruh jeho fanoušků.

Na první pohled se může zdát, že prezident najde spojence i v kritice odchodu armád NATO z Afghánistánu, kterou shrnul do sloganu „afghánský Mnichov“. Jistě, s výjimkou lehce pochybujících Pirátů tuto misi strany zasedající v dnešním kabinetu podporovaly, a mohly by tudíž být změnou přístupu partnerů rozčarovány.

Jenže demokracie v Afghánistánu nezakořenila a vojákům se tam nedařilo. Několik z nich se vrátilo i v zinkových rakvích a to si pak politici rozmyslí, kolik popularity investovat do podniku s tak mizerným ziskem. Nepřekypují ani ochotou pokřikovat na Washington. Úplně stačí, že nás za kverulanty mají v Evropské unii.

Zeman si s pravicí notuje též v podpoře Izraele v letitém konfliktu s Palestinci. Unáhlené přestěhování české ambasády do Jeruzaléma je ale příliš silné kafe i na Petra Fialu. Strakovka nepochybně bude podporovat naši obchodní výměnu se zbytkem světa.

Zároveň se však kabinet hlásí k odkazu havlovské lidskoprávní linky v zahraniční politice. K ní patří nejen obezřetnost k diktaturám a autoritářským režimům, ale i jejich otevřená kritika. Zatímco v případě Číny se Zeman ještě může odvolávat na pragmatismus evropských spojenců, hůře se mu budou hájit holporty s podivnými postsovětskými režimy. Spadeno má jen na Alexandra Lukašenka v Bělorusku, vůči ostatním je jeho náruč otevřená.

Soužití koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Starostů a Pirátů se Zemanem potrvá jen něco přes rok. I za tu dobu se dá ale natropit spousta škod. Zvlášť když Českou republiku čeká předsedání Evropské unii. Jisté pochopení pro visegrádské potížisty z Budapešti a Varšavy budou mít i konzervativci mezi občanskými demokraty a lidovci.

Přesto se dá čekat, že vláda nás přiblíží hlavnímu evropskému proudu. Nepokusí se Zeman plavat v protisměru? A najde se autorita schopná mu to rozmluvit? Ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti) pohrdá, špatné vztahy má s ministrem pro evropské záležitosti Mikulášem Bekem (STAN), na porady vrcholných ústavních činitelů nezve šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS), dvakrát jej asi nebude zajímat ani pohled předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09).

Mákne si tak opět premiér Fiala, který bude muset prezidentovi a jeho spolupracovníkům vysvětlit, co je bytostným zájmem země, občanů, ale i ekonomiky.

Budiž, ve vnitřní debatě jsme na zkreslování dění za hranicemi zvyklí už od Andreje Babiše (ANO). O ostudu navenek ale vláda nestojí. Jen těžko si ovšem lze představit, že Zemanovi nasadí roubík. Spíš zkusí vymyslet nějaký sladký cumel, leč ani s ním nemusí pochodit. Bude to drsná přetahovaná.

Autor je politický analytik