Standardní by především bylo, kdyby z politiky odešli hejtmané, předsedové a jiní krajští pohlaváři ODS, kteří nedokázali reagovat na taktiku ČSSD a ve svých krajích nechali ČSSD ovládnout témata voleb. Tolik se spoléhali na svou "popularitu", že potom, co jejich kampaně postavené na připomínání jejich úspěšného vedení krajů, ČSSD ignorovala a podsunula jako téma voleb celostátní otázky, především reformu zdravotnictví, se nedokázali stmelit za obhajobou reformního programu ODS. Místo toho se snažili od programu ODS a jejího vedení co nejvíce distancovat. Dopadlo to, jak to dopadlo, a po volbách někteří z nich dokonce, tam kde jim to ČSSD dovolila, vstoupili ve svých krajích do koalic s ČSSD. Mirek Topolánek podstoupil test důvěry ve volebním kongresu ODS vzápětí po prohraných volbách - a obstál. Vedl ODS v jediných od té doby konaných volbách - volbách do evropského parlamentu - a ODS je vyhrála.
Pokud by bylo pravdou, že členská základna chce ve své většině výměnu předsedy, nemohl by Topolánek dokázat udržet své předsednictví ve dvou od té doby konaných volebních kongresech ODS. Že to dokázal, svědčí o tom, že hnutí za jeho odvolání nemělo podporu členské základny a většiny delegátů obou kongresů. Hnutí za jeho odvolání se zcela zjevně neopírala o většinový názor členské základny, ale o zákulisní dohody starých, ve svých křeslech náramně spokojených krajských bafuňářů . O tom svědčí i zoufalé "velrybářské" pokusy nahradit v některých oblastech hlasy členské základny nakoupenými hlasy nových, na poslední chvíli rychle nabíraných členů. Mimochodem, ani tento problém nedokázala krajská vedení řešit. Nebyla vůle.
Krajské a senátní volby neprohrál Topolánek. Prohrála je krajská vedení ODS a prohrála je proto, že nehrála na straně ODS, ale hrála především o své osobní zájmy a zájmy svých "kmotrů" - a navíc hrála hloupě. Ani ty své zájmy nedokázali uvést do souladu a nikdy, přes všechny své pokusy, kterých nebylo málo, se nedokázali sjednotit ani za programem ODS, ani za nějakým vlastním, většině členské základny přijatelným leadrem. Rozhodně se neukázali jako "slušní a vyspělí" funkcionáři standardní politické strany.
Symptomatický je poslední pokus o odvolání předsedy ODS - těsně před nadcházejícími volbami. Ani teď se nedokázali ti, kdo požadují jeho odvolání, sjednotit na návrhu nového leadra. Místo toho hovoří o nějakém "presidiu nejvyššího sovětu", kolektivním vedení ODS, které je přesným obrazem toho, co dělali sovětští komunisté, když se v politbyru strany nemohli dohodnout, jak dál.
Není to chování funkcionářů standardní politické strany. Je to projev paniky a zbabělosti a je to pokus o útěk před odpovědností. Velmi dobře vědí, co by znamenalo odvolání vůdce pro vylhanou a umělou mediální kauzu vyvolanou bulvárním plátkem. Vykřikují, že kauza bude zneužita opozicí a stane se příčinou volební porážky ODS. Domnívají se snad, že odvoláním Topolánka přesvědčí Paroubka a jeho ČSSD na kauzu zapomenout? Samozřejmě, že ne, ČSSD a media ji budou hrát až do posledního dne voleb a vůbec nezáleží na tom, kdo ODS do voleb povede.
Pokud by prosadili své, povede ODS do voleb nějaký triumvirát vyjukaných místopředsedů, kteří se Topolánkovi nedokázali postavit ve volebním kongresu a najednou, několik týdnů před volbami, propadli panice a dostali strach. Dokáži si představit, jak se na jejich připosranosti bude Jiří Paroubek pást. Bohužel, ČSSD ji bude v každém případě voličům připomínat. A ať už ODS povede do voleb její předseda, nebo "kolektivní vedení strany", dali jí svou zbabělostí navíc další důvod, kterým bude ČSSD a KSČM přesvědčovat voliče, proč nevolit ODS - zbabělost a neodpovědnost těch, kdo jejím jménem žádají voliče o jejich důvěru.