POLITIKA: Premiér s prstem na tepu davů
Když jsem psal, že Andrej Babiš je v panice a zmatkuje, tak to jsem ještě nevěděl, že až tak. Jeho chování v jednoznačně umělé kauze Prymula na Vyšehradě svědčí o tom, že je ochoten v zájmu své osobní popularity obětovat kohokoli. Ne že by volba místa jednání byla chytrá, zvlášť v dnešní době plné šmíráků s nadupanými mobily. A ne že by nebylo lze očekávat od mazáka, jakým Roman Prymula je, že jako nejpropíranější a částí národa a politického stáda nejnenáviděnější ministr musel předpokládat, že po něm půjdou. Ale tak špatnou volbu kroků bych od Andreje Babiše neočekával.
Pro ty méně chápavé: v téhle době s klientem, který je majitel zavřené restaurace, se sejdu v jeho deaktivovaném lokále, kde sedneme ke stolu a popracujeme, pak nejsme v restauraci, a to ani kdybychom si u toho dali skleničku. A ta rouška, co nebyla na Prymulově papule po dobu pár vteřin před nástupem do auta, je sice renonc u člověka, který karanténu řídí, ale není to nic jiného, než úlet, lapálie a ptákovina. Takže dobrá, toto tak trochu podělal. Nic víc. Jeden chybující a bohužel jako na potvoru kolem všichni bezchybní a rozhořčení. Miroslava Němcová se konečně zase mohla zděsit.
Doba si ale žádá krev, ta musí téci veřejně, pěkně kontinuálně k tomu, jak se pracně mediálně budoval obraz Romana Prymuly jako padoucha, šéfa plukovnické junty a lotra, který ničí naše pracně cinkajícími klíči vybojované ústavní svobody být jak se nám zachce pohromadě na přehradě. A tak ty potoky krve tečou v médiích. Kdekdo přikládá pod kotel nenávisti, kdekdo se rozhořčuje a jediné, co má relevanci, jsou vtípky na internetu. Ty si na nic nehrají a jsou často výborné. Ale politilogové a hlavně politici, Tomiem Okamurou počínaje a Markétou Adamovou Pekarovou konče, se na té kauze úplně ujímají. Tolik rozhorčení, tolik spravedlivého hněvu, tolik planoucích odsudků a zároveň falešných vět typu: „Ale prosíme vás, i přes to, dodržujte nastavená pravidla.“ Já se tetelím, jaký jsme to spravedlivý a kulturní národ, jemný a citlivý na své svobody až tak, že nás tahle ptákovina úplně vykolejí. Jsme jeden z nejkulturnějších a nejspravedlivějších národů v České republice, to je jisté. Pár lidí, hlavně někteří šéfové velkých nemocnic zachovali chladnou hlavu a z veřejně známých osob překvapila paní Jiřina Šiklová brilantní analýzou „Snaha oddělat schopného člověka“. Víc není co dodat, všechno ostatní je bla bla bla.
A nad tím ční diletantsky se podbízející veřejné poptávce po jedné popravě zmatkující a těkající velký Andrej Babiš, toužící po vrtkavé lásce voličstva, který neumí proti všem v klíčové době podržet svého muže, který dělal odborně černou práci a zachovat se tím jako chlap. Třeba proti všem. A to jen proto, že je zvyklý naslouchat ulici a jeho ušiska jsou na volání davů citlivá. Jen sebevrah vezme tak klíčovou a černou funkci pod takovým držákem, jakým je Andrej Babiš. Náš premiér to možná neví, ale tímhle si to podělal v přímém přenosu.
Žádná důvěra médii masírovaného a zčásti vyplašeného publika nebyla ani za Prymuly a nebude ani teď. Je jen jediné unisono volání: když může Prymula ujít 3,8 metrů bez roušky, tak na to kašleme taky tak, jak jsme na to kašlali i dosud. A policie jako dosud bude podělaná strachy před odsudky osolit pořádně hňupa, který si myslí že odporem proti rouškám bojuje za demokracii. Bojuje jen za svoje sobecké pohodlí a bezohlednost vůči druhým.
In fine ještě jedna těžká chvilka nás čeká, a sice jistě nový sborník IVK na dané téma. A to bude ta hrozná tečka za tímto moritátem „O jednom padouchovi Romanu Prymulovi, diktátorem zvaným“.
A takhle my tady žijeme.