Hnutí ANO podle posledních průzkumů překračuje metu 30 procent. Samozřejmě, jde jen o průzkumy, do voleb je ještě relativně daleko, výsledek může být jiný.

Nicméně sama třicetiprocentní hranice je v české celostátní stranické politice přece jen výjimečná a cosi o ní vypovídá. Pomineme-li totiž Občanské fórum, pak ve volbách do Poslanecké sněmovny (či České národní rady) dokázalo onu laťku se svou stranou zdolat jen pár politiků.

Rekord zatím drží Mirek Topolánek z voleb 2006, kdy jím vedená ODS překonala 35 procent. Porazil tak ČSSD Jiřího Paroubka s 32,32 procenty, jemuž ani tehdejší mimořádný výsledek k obsazení premiérského křesla nestačil. Drží alespoň druhé místo v historické tabulce.

Třetí příčka velmi těsně patří Miloši Zemanovi a výsledku 32,31 procent, jehož se sociální demokracií dosáhl v roce 1998. A místo čtvrté zaujímá Vladimír Špidla s 30,20 procenty z voleb 2002. I když, ačkoliv mu Miloš Zeman tenkrát sociální demokracii předal a nekandidoval, na tehdejším úspěchu měl určitě velký podíl.

Až pátý je Václav Klaus s 29,73 procenty z roku 1992, byť formálně šlo o koalici ODS s Křesťanskodemokratickou stranou. Tedy už se ziskem pod 30 procent. Klaus jako stranický leader laťku 30 procent nikdy, ale opravdu nikdy, i když těsně, nepřekonal. A v historii ODS je až druhým nejúspěšnějším předsedou, pokud jde o výši zisku pro stranu v celostátních volbách, což jistě nese poměrně těžko.

Topolánkovým rekordem z roku 2006 však zároveň končí éra, vymezená roky 1998 až 2006, kdy u nás vítěz voleb překračoval 30 procent. Jiří Paroubek dosáhl v roce 2010 Pyrrhova vítězství s 22 procenty, po němž skončil nejen v opozici, ale vlastně i ve vysoké politice.

Nečasovi tenkrát stačilo na premiérství druhé místo se zhruba 20 procenty, podobně jako Bohuslavu Sobotkovi vítězných 20,5 z posledních voleb.

Nyní má Andrej Babiš šanci hranici 30 procent opět překonat. S hnutím, které se vymezuje proti tradičním stranám, pro něž je teď problémem už jen patnáctiprocentní, ba desetiprocentní meta.

Není tedy ona krize stran, o níž se u nás nyní tolik hovoří, vyvolaná především nedostatkem silných stranických leaderů? Nicméně nejúspěšnější trojku „třicátníků“ Topolánek, Paroubek, Zeman (Špidlu pro specifičnost jeho postavení vynecháme) s Babišem cosi spojuje. Zejména populismus, nebo přinejmenším silný sklon k populismu.

Třicet a více procent dosud zkrátka měli jenom „chlapi s gulama“. Těžko jim to ale vyčítat a ani oni nejsou neporazitelní – viz Jiří Paroubek v roce 2010. Výtka totiž musí směřovat hlavně k české společnosti, která stále nalézá velké zalíbení v politicích tíhnoucích k autoritářství, populismu nebo k obojímu.