Ve čtvrtek 6. května 2010 večer vysílal ČRo1 diskusní pořad moderovaný z Ústí nad Labem, v němž se střetli lídři několika stran kandidujících v Ústeckém kraji. Mezi nimi byl i Jiří Paroubek za ČSSD. Ten v pořadu opět předvedl všechny nectnosti svého ústního projevu, tj. nabubřelou intonaci, zesměšňování soupeřů a ignorování faktů.

Nejprve se diskutovalo téma prolomení těžebních limitů v prostoru Horního Jiřetína. Zde se Paroubek přimlouval za jejich prolomení, protože to „zvýší zaměstnanost“. Tento názor s poněkud menším nadšením hájil i přítomný lídr KSČM. Poté, co ODS, TOP 09 i VV prolomení limitů jednoznačně odmítly, Paroubek otočil jak na obrtlíku a dokonce řekl, že by byl „proti krajskému referendu“, které v této záležitosti nejprve obhajoval. Již toto téma bylo jednoznačně nad jeho síly a čéf ČSSD se, jak známo, v těchto situacích uchyluje k podpásovým úderům. Mění svévolně téma hovoru, dohaduje se s moderátorem, zda může či nemůže reagovat. V sále zaplněném jeho fanatickými příznivci pak znělo různé bučení na názory ostatních lídrů kromě KSČM. Povzbuzen obecenstvem se Paroubek cítil „na koni“ a několik desítek vteřin se s moderátorem Veselovským přel, zda může či nemůže na něco vyřčeného svými politickými soupeři, říci. Této metodě pracovně říkám „rathovská“, protože ji mistrně ovládá další exponent ČSSD hejtman Rath. Ten v případě, že se moderátor pokouší jeho projev zastavit, mluví a mluví a vlastně jediným řešením by bylo vypnout mikrofon. K tomu se zatím ale ani ČRo ani ČT neodvážily.

Poté měli účastníci diskuse odpovídat na dotazy posluchačů. Ať už to byl dotaz na cokoliv, posluchači u rádia měli neobyčejnou příležitost zažít Paroubkův ostrovtip. Poté, co každý lídr dostal příležitost se k tématu vyjádřit, cítil Paroubek vždy nutné se ke stanoviskům svých oponentů vyjádřit. Osobně jsem měl v řadě případů dojem, že kdykoliv jeho soupeři z pravé části spektra sdělili něco stručně a jasně, vždy se Paroubek pokoušel kontrovat ještě „jasnějším a razantnějším stanoviskem“. Když Veselovský položil jasnou otázku, zda postup chomutovské primátorky Řápkové v případě exekucí sociálních dávek byl správný a jak by v takových případech postupovali oni, jediný Paroubek cítil potřebu „zavtipkovat si“ o „rychlokvašené studentce práv z Plzně“. V tomto duchu pokračoval, i když ho Veselovský vyzýval, aby odpovídal na jeho otázku.

K tomu mám i tuto zajímavou zkušenost. Shlédl jsem na BBC World News poslední předvolební debatu mezi lídry konzervativní, liberálně demokratické a labouristické strany v Birminghamu. Bylo to také před veřejností a za účasti moderátora. Ten často ani nevstupoval do slovních soubojů vůdců stran. Ti se ale neuchylovali ani k podpásovkám, ani k zesměšňování soupeře. Obecenstvo bylo zcela klidné a diskusi nerušilo ani potleskem, natož pokřikem. Každý z lídrů si řekl to, co považoval za důležité. Brown, vůdce Labour party, své soupeře oslovoval či o nich mluvil křestními jmény, Cameron oslovoval Browna „pane předsedo vlády“. Ve srovnání s touto noblesní atmosférou doslova volebního svátku je naše předvolební kampaň jedním slovem ubohá. Nelze však alibisticky házet vinu za úroveň naší kampaně na „naše politiky“. Tím, kdo nasadil nejníže laťku, aby tak politiku přiblížil, jak říká „obyčejným lidem“, je Jiří Paroubek. Jestliže v časech, které ostatní politiky nutí k umírněnosti a rozumu, náš Jiří Paroubek nabízí „třináctý důchod ze zisků ČEZ“, jehož zisky chce na druhé straně oškubat „účinnou regulací ceny“, je to zatraceně hloupé a drzé současně! A to v době, kdy Řecko prožívá tíživé okamžiky hraničící s občanskou válkou, kde umírají lidé jenom proto, že pracovali v bance, protože před dvaceti lety tehdejší socialistická vláda během deseti let zadlužila řecký stát z 20 na 100% hodnoty řeckého HDP! Dnes je v důsledku řeckých podvodů ohrožen politický projekt jednotné evropské měny a čím déle chaos v Řecku potrvá, tím pravděpodobnější je den, kdy bude Řecko z měnové eurozóny vyobcováno.

V této situaci je nesmírně interesantní, že po měsících předvolebních úplatků formou různých slibů má ČSSD preference stále jenom mezi 25 až 30%. Kromě toho řada předvolebních průzkumů ukazuje, že by mohla být v určitém případě možná (i po případném očekávaném vítězství ČSSD) koalice pravostředových stran. To však velmi záleží zejména na tom, zda se do poslanecké sněmovny probojují lidovci a zelení. Z toho usuzuji, že český národ ještě není úplně ztracen a nemusí nutně jít cestou řeckých socialistických experimentů z konce minulého století.