Mirek Topolánek stojí v čele ODS od podzimu 2002, kdy nahradil Václava Klause, který byl považován za nezastupitelného a jedinečného. Čas ukázal, že ničím takovým ani zdaleka nebyl a není, ba právě naopak. ODS po jeho odchodu zažila rozkvět větší než v dobách své hegemonie na začátku devadesátých let. Přímo a bez obalu vystupující Valach, oproštěný od předsudků a názorových slepých uliček klausovského vedení, slavil úspěch.
Dnes, na začátku roku 2010, byl tentýž Mirek Topolánek smeten vlnou odporu ve vedení ODS, která se vzedmula po zveřejnění jakýchsi překroucených výroků, které snad měly prokazovat jeho nesnášenlivost a intoleranci. Ponechme stranou to, že česká novinářská obec je zjevně oproštěna od takových nesmyslných přežitků, jako je etika, slušnost nebo snad, chraň Bůh, nějaká čest. Proces 'odstřelení' předsedy totiž neměl s nějakým rozhovorem pro časopis minoritní skupiny žádnou souvislost. Dva měsíce před volbami ovládla vedení ODS panika z rýsující se ostudné porážky ve volbách a jak známo, tonoucí se stébla chytá.
Řešení, které grémium a následně Výkonná rada zvolily, je však podle mě naprosto nesmyslné a kontraproduktivní. O ODS se už dlouho říká, jak je rozhádaná a nejednotná, jak je místo na vítězství ve volbách soustředěna na vnitřní spory a ovládá ji poraženecká nálada. Není lepšího důkazu pro takové tvrzení než smetení lídra dva měsíce před volbami, když tentýž lídr byl na podzim na Kongresu dosti slušnou většinou podpořen. Topolánek možná občas řekne něco, co se nehodí do diskurzu politické korektnosti, ale takový je už osm let a nikdy to nevyvolalo takové jednotné pohoršení a odsudek. Dokážu pochopit pohoršení předsedy Senátu Sobotky z toho, že byl napadán a obviňován ze spiknutí. Dokážu pochopit nelibost nad municí, kterou Topolánek poskytl svou neopatrnou volbou slov protivníkům. Co pochopit nedokážu, je ten klid a plynulost, s jakou přesně ti, kteří ještě před dvěma týdny za předsedou stáli, ho najednou zkritizovali, odstřelili a vytřídili.
Strana, která provede tak zásadní změnu dva měsíce před volbami, naprosto jasně ukazuje, že nemá jasno v tom, co chce a kam směřuje. Podpora lídra a odhodlání za ním stát je nezbytná nutnost v jakémkoli snažení o úspěch. Proto, ať už jsem napsal co jsem napsal, je v tuto chvíli nutno podpořit Petra Nečase v jeho pozici. Dva měsíce nejsou mnoho, ale paměť voliče je krátká a možná to bude panu Nečasovi stačit na to, aby dokázal Paroubka porazit. Což je přesně to, co naše země potřebuje.