19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POLITIKA: Předčasné volby? Předčasná úvaha

6.6.2006

Patový výsledek voleb staví politiky parlamentních stran před nelehký úkol vytvořit vládu.

Požadavek změny, který prosazovala ODS, totiž ve volbách jednoznačně potvrzen nebyl. Nechápu proto ani, proč prezident republiky, který nepovažoval za vhodné ani vyčkat oficiálních výsledků voleb, zaujal jasně stranické stanovisko ve prospěch ODS, když prohlásil, že občané se rozhodli pro změnu. Tak jednoduché to není a zřejmě ani nebude. ODS se sice stala nejsilnější stranou, ale nemůže sama své programové cíle prosazovat.

Výsledky voleb budou předmětem nejrůznějších rozborů, v nichž se bude uvažovat o vlivu faktorů působících dlouhodobě na utváření české politiky i různých vlivů krátkodobého účelu a významu, jako byla z posledních předvolebních dnů hanebná akce plukovníka Kubiceho. Proto s různými kategorickými závěry není třeba spěchat a bude vhodné ujasňovat si je na základě hlubších znalostí vývojových trendů české společnosti i politiky.

Několik předběžných závěrů však lze formulovat už teď. Především ČSSD po osmi letech vládnutí obstála, přestože se nutně projevila její jistá faktická i mediální opotřebovanost, a musela navíc překonat tři velké vnitřní krize -selhání při prezidentské volbě a výměny předsedů Špidly a Grosse. Výsledek skoro 33 procent hlasů je její nejlepší v historii ČR.

Nepochybně má na tom velkou zásluhu Jiří Paroubek jako její volební lídr a úspěšný premiér.

Za druhé se ukázalo, že v politickém vývoji ČR se prosazuje tendence k bipartismu. Postavení ODS i soc. dem. jako dvou hlavních stran se posílilo na úkor stran ostatních. Oslabila se pozice KSČM, kdy zřejmě část jejich voličů dala hlasy soc. dem. z obav před agresivní pravicovou politikou ODS.

KDU-ČSL se sice do Sněmovny dostala, ale daleko slabší, než sliboval její předseda Kalousek. Její členové i příznivci by teď měli vážně přemýšlet o tom, zda se jim tvrdě pravicová orientace Miroslava Kalouska vyplatila a zda zajišťuje KDU-ČSL to místo, které jí na české politické scéně patří.

Úspěch zelených je do značné míry dán nespokojeností části voličů s dosavadní politikou parlamentních stran. Vyjádřil ji i Václav Havel slovy, že zelení mohou provětrat trochu zatuchlé prostředí české politiky. Nelze ovšem nechat stranou podstatnou roli, kterou při nástupu zelených v poměrně krátké době před volbami sehrála média včetně veřejnoprávních, jež jim svou ofenzívou v jejich prospěch zajistila potřebný zájem občanské veřejnosti.

Strana zelených však má své vnitřní problémy a ukáže se v chování jejích představitelů, kam se chce zařadit a jakou politiku chce prosazovat. Arogantní pravicová politika ODS se s programovým zaměřením i naturelem zelených příliš neshoduje.

Na konec této první úvahy o volbách do PS nelze pominout celkově velmi nestandardní chování, abych užil jeho oblíbeného výrazu, prezidenta republiky. Václav Klaus před volbami nejednal jako prezident všech občanů, ale jako velmi exponovaný představitel české pravice, především ODS. Napadení ústavního činitele, předsedy vlády těsně před volbami, bezprecedentní vyhrožování, že nepřipustí opakování února 1948, jako kdyby něco takového hrozilo, ale i další stanoviska k vytváření nové vlády po volbách, nejsou slučitelná s ústavní rolí prezidenta parlamentní republiky jako nadstranického činitele.

Aktivita Václava Klause není ku prospěchu české politiky. Poškozuje ústavní způsob fungování orgánů parlamentní republiky u nás. Nad tím by se měli občané, u kterých je prezident stále většinově populární, zamyslet.

Co závěrem? I když mají politici mimořádně těžké zadání, neměl by se z něj vyvozovat zjednodušený závěr, že budou nutné předčasné volby. Občané přišli k volbám ve větším počtu než v roce 2002. Prokázali tím svou občanskou odpovědnost a je úlohou politiků, pokud jim opravdu záleží více na věcech obecných než stranických, aby přestali přemýšlet v duchu předvolební rétoriky a začali s klidnou hlavou hledat praktické řešení.

Spěch tu není na místě a ani prezident republiky by neměl v rámci třicetidenní lhůty spěchat se jmenováním Mirka Topolánka předsedou vlády.

Právo, 5.6.2006

autor je poslanec za ČSSD