Návrh na regulaci odměn zprostředkovatelů není ve prospěch spotřebitele

Jak už to tak bývá, návrhy na cenovou regulaci jsou vždy odůvodněny zájmem občanů, na které politici myslí v první řadě. Ochrana spotřebitele se navíc dobře prodává, ať už je do ní zabaleno cokoli. Každá cenová regulace je však krajním opatřením a přistupovat k ní by se mělo jen výjimečně. To říkám konzistentně více než jedenáct let, co se věnuji tématům financí a ochrany práv spotřebitelů. A hle, jaká to změna, náhle tu máme na stole regulaci odměn zprostředkovatelů, kterou prosazuje část ČSSD a již předložilo ministerstvo financí a včera ji projednal rozpočtový výbor.

Mezi zprostředkovateli a pojišťovnami není žádná nerovnováha, jak se nám někdo snaží namluvit; jedná se o vztah dvou silných tržních subjektů, z nichž jeden oslovuje a dodává klienty a druhý ho za to platí. Na trhu působí celá řada pojišťoven a ještě více zprostředkovatelů, obě strany se snaží logicky vyjednat pro sebe co nejvýhodnější podmínky. A to se právě nyní děje, bohužel však nikoli cestou vzájemné dohody, ale nátlakem přes legislativu, ku prospěchu především pojišťoven.

Hlavním argumentem je zde opět spotřebitel. Zprostředkovatel ho totiž může přesvědčit k chování, které je výhodné pro něj a nikoli pro klienta. Takovému jednání se říká misseling a zákon by měl klienty před ním chránit a finanční prodejce (ani je nenazývám poradci) popohnat k odpovědnosti. Různé verze regulace provizí z dílny ministerstva financí nebo poslance Šincla se sice tímto bohulibým záměrem zaštiťují – což se týká zejména produktu známého jako IŽP – ve skutečnosti však více či méně směřují k posílení postavení pojišťoven vůči finančním poradcům, z hlediska finančních prostředků.

Jistě totiž není náhoda, že regulovány mají být pouze provize a nikoli celé náklady pojišťoven (klienty nezajímá, jak se jednotlivé náklady jmenují a za kým jdou), že regulováno má být i rizikové pojištění, kde neexistuje odbytné (odkupné), které by klientovi v případě předčasného ukončení smlouvy mohlo být kráceno. Ministerstvo financí regulaci čistě rizikových pojistek původně odmítalo, ale někteří ministři ČSSD bez něj bojkotovali projednání a schválení Solvency II, tedy nových evropských pravidel v oblasti pojišťovnictví, která už mají být dávno v platnosti a České republice bez jejich implementace hrozí sankce od EU.

Poslanec Šincl navíc navrhuje doplnit vládní návrh o zastropování provize, aby tak vyloučil její další nárůst. Podle pana poslance tak zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Přestanou se „přetáčet“ smlouvy a peníze z odměn zprostředkovatelů se přesunou do odbytného v případě, že klient smlouvu předčasně ukončí (přetočí). Ano, čtete správně, protimluv v praxi, klienti dostanou peníze z něčeho, k čemu už nemá docházet. Pak je ovšem k zamyšlení, kdo si takto „ušetřené“ peníze ponechá, komu to celé slouží a kdo za tím vším od počátku stojí. Spotřebitel to rozhodně není.

Autor je pražským zastupitelem za hnutí ANO, provozovatel serveru Bankovnipoplatky.com

LN, 13.5.2016