V říjnu 2014 byli dva státní úředníci a jeden znalec obžalováni za to, že připravili smlouvu o prodeji menšinového podílu důlní společnosti OKD společnosti Karbon Invest.

Potíž je podle obžaloby v tom, že tento menšinový podíl měl vyšší cenu. V těchto dnech, tedy po 33 měsících procesu, byl předvolán premiér Bohuslav Sobotka, aby před soudem pro Prahu 2 vypovídal, proč nevýhodnému prodeji nezabránil, když byl v té době ministrem financí.

Výslech proběhne 1. září, sedm týdnů před parlamentními volbami. Soudkyni je možné jistě pochválit, že hodlá případ nepovedené privatizace objasnit a že se přitom nebojí vyslechnout dokonce premiéra. Přesto se nelze ubránit pochybnosti, jestli předvolání premiéra nemá politický podtext.

Tuzemská společnost je cynická a různá podezření o tom, že se nějaký politik zachoval nemorálně nebo v rozporu se zákonem, už nechávají většinu lidí chladnými. Proto se používá co nejsilnější kalibr, při kterém jde o to vzbudit dojem, že se dotyčný politik dostal jednou nohou do kriminálu. Když musí před soud v trestní záležitosti, tak to už je kriminálu hodně blízko.

Premiér tam jde jako svědek, to je pravda, ale jeho postavení před tribunálem jde přece snadno překvalifikovat. V každém případě je možné v médiích proprat od začátku do konce celý skandál s vytunelovaným OKD, a pokud to novináři udělají dost šikovně, tak jistě vznikne dojem, že za všechno může premiér.

Ani největší bojovník za potrestání tunelů v OKD by nic nenamítal, kdyby Sobotka vypovídal o dva měsíce dříve, nebo o dva měsíce později. Nemusí to být přímo na začátku ostré předvolební kampaně, kde je Sobotkova ČSSD hlavním soupeřem favorizovaného hnutí ANO, které ke všemu kontroluje ministerstvo spravedlnosti.

Viníci jsou jinde

Samozřejmě může soudkyně upozornit, že vyslýchat politika je nevhodné vlastně vždycky, protože se tím vždycky nějak ovlivní politika. Pokud by ovšem chtěl člověk ovlivnit politiku co nejvíce v perspektivě několika let, tak si vybere právě termín v září 2017.

Nutno dodat, že ani nic nenasvědčuje, že by byl Sobotka hlavní padouch celého případu. Stát neztratil kontrolu nad OKD prodejem menšinového podílu v roce 2004, ale ztrátou majority, kterou dopustil Fond národního majetku v chaotických letech 1997 a 1998, kdy padla vláda Václava Klause a po intermezzu úřednické vlády Josefa Tošovského nastoupil premiér Miloš Zeman.

Tehdy ovládli OKD její bývalí manažeři a jejich firma Karbon Invest. Dodnes se nevysvětlilo, kde na to vlastně vzali peníze. Soudy pak neuspěly s hledáním viníka, proto se noví majitelé logicky pustili do dalších privatizačních kroků. Koupili za čtyři miliardy od státu jeho podíl a pak celé doly prodali Zdeňku Bakalovi, podle značně nejistých údajů za 10 miliard.

Tehdejší vláda Stanislava Grosse včetně ministra Sobotky vysvětlovala, že jí nezbývalo nic jiného, než s tímto postupem souhlasit, zvlášť když se na obzoru objevil slibný investor. Když tento investor nechal OKD zkrachovat, přitom čelí obviněním, že strategický podnik vytuneloval, tak je jisté, že tehdy něco nevyšlo.

Není možné se divit, že nedlouho po krachu OKD je premiér jako účastník bakalovské privatizace vyzýván, aby za ni přijal odpovědnost, přesto platí, že byl spíše méně významným hráčem nešťastného příběhu OKD a že hlavní viníci jsou jinde.

Tak zní hlavní pochybnost o načasování soudního řízení: mnoho se nevyřeší tím, když Sobotka vystoupí před soudem, případ ostravských dolů však konkurenti sociální demokracie využijí jako jeden z motivů kampaně.