Jihomoravský hejtman musel včera odstoupit, jelikož na ZŠ ve Šlapanicích u Brna neuměl na dotazy sedmáků vyjmenovat měsíce Saturnu.

Minulý týden padl ministr financí, jelikož nedal dohromady na interpelaci školáků z vyloučené lokality ani čtyři básně od Petra Bezruče. Padni komu padni.

Zdá se Vám to absurdní? Asi nejste sami a současně tušíte, na kterou aktuální událost úvod glosy cílí.

Návštěva expremiéra Andreje Babiše na pražské základní škole, během které kandidát na prezidenta odpovídal na dotazy žáků a žákyň, se stal hitem českého a moravského veřejného prostoru posledních dnů.

Skoro každý si utahuje z ex-premiérových znalostí či spíše neznalostí.

Babišovy neznalosti asi vyděsily nejednoho pedagoga či pedagožku, jelikož mnozí žáci i jejich rodiče si odnesli poselství, že k tomu abyste přišli k miliardovým majetkům, řídili stát (jako firmu), předsedali jedné z nejsilnějších politických stran (pardon hnutí) anebo nyní kandidovali na Hrad, znalosti ze základní školy vlastně ani nijak zvláště nepotřebujete.

Je sice smutné, že vrcholný politik neví, co napsal Karel Čapek, nezná planety nebo nezná názvy části žaludků krávy. Nicméně na věci mne zaráží dva jiné opomíjené aspekty.

Za prvé, nejen od ministrů školství, neustále slýcháme, že škola nemá a nesmí být o memorování a biflování, ale především o kritickém myšlení a souvislostech. Díky kritickému myšlení z nás přestane být montovna, ale stane se z nám mozkovna, to jsme slyšeli milionkrát.

A bim ho (jak by řekl pan Tau), na čem bylo postaveno přezkušování tohoto opozičního politika? De facto zase na tolik kritizovaném „středověkém“ modelu – tedy trýznění žáka (zde Babiše) zkoušením z nabiflovaných encyklopedických znalostí.

Jaké jsou planety sluneční soustavy, si snad každý dokáže dnes pomoci internetu najít, dřív než řekneš Mars.Je pozoruhodné, že jindy inteligentní a progresivní lidé, plédující za reformy ve školství, si nyní škodolibě libují v tom, že politik nezná nějaká data. Navíc skoro sedmdesátiletý muž, který chodil na základní školu před pěknou řádkou let.

Za druhé – co však neutrálního pozorovatele musí zarmoutit ještě více, je bezskrupulózní zatahování dětí do politiky. Přiznám se, že jsem vůbec nepochopil, kdo takový bulvární formát vynalezl, a proč Andrej Babiš na něj přistoupil? Dokážete si představit, že by třeba Tomáše G. Masaryka takhle zkoušely děti, a tehdejší Radiožurnál by z toho přinesl sestříhaný dokument zesměšňující prezidenta?

Nechci populisticky porovnávat čapkovské Hovory s TGM a citovaný pořad se školáky a panem A. Babišem. Nicméně i tady učebnicově vidíme, jak se politika bulvarizuje a jak se z ní stává spíše nedůstojný kabaret, než seriózní diskurz o správě věcí veřejných.

Nešťastné také je, jak si děti z reportáže, berou někteří Babišovi odpůrci takřka za své živé štíty. Dokonce někteří tvrdí, že prý žákům Babiš způsobil trauma, když se k nim údajně nechoval hezky, a dokonce si dovolil jednomu z nich také položit otázku – jestli ví, kolik stojí mléko? Čímž prý žáka, jinak relativně dobře se bavícího žáka, zesměšnil.

V satirické nadsázce řečeno na závěr – ještě, že A. Babiš po vzoru nejlepšího ministra financí na světě mladistvé nefackoval, to by byl teprve skandál. To by na Letnou na „Chvilku“ jistě vyrazilo, aspoň půl milionu lidí, kdyby nebyla taková zima.

(ve zkrácené podobě vyšlo v LN, 27. 12. 2022)

Autor je právník a publicista