Kandidát pražské ODS na primátora, lékař Bohuslav Svoboda, patří k zajímavým postavám letošních voleb do obecních zastupitelstev. Podobně jako kandidát TOP 09 Zdeněk Tůma patří k lidem, kteří stáli velmi dlouho mimo hlavní politická dění, přestože měli velmi prestižní pozice. Svoboda byl prvním představitelem lékařské komory na počátku devadesátých let minulého století. Pokusil se dát lékařské komoře punc vážnosti a věrohodnosti, což bylo dalšími představiteli lékařské komory, kteří zvolili na rozdíl od Svobody rétoriku radikálních postojů a vyhrožování (Rath a nyní i Kubek), ke škodě lékařského stavu zcela opuštěno.

Jestliže Svoboda svůj boj s rathovským populismem svého času prohrál, jeho současná úloha jako lídra ODS ve volbách do pražského zastupitelstva je neméně obtížná. Svoboda ve svých rozhovorech, které dává tisku, opakuje jedinou základní myšlenku, a sice že se pokusí pražskou ODS léčit. Že pražská ODS léčbu potřebuje, je ostatně zřejmé. Nejde tak ani o vlastní projekty, které pražský magistrát realizuje. Mnohem spíše se jedná o léčbu směrem k větší pokoře a reflexi názorů.

Potíže pražské ODS začaly být zřejmé v době vášnivých diskusí kolem nové knihovny podle projektu Jana Kaplického. Pražská ODS tento projekt nejprve ústy primátora Béma vysoce ocenila, aby o několik měsíců později naprosto otočila a v souhlasné rétorice, která zaznívala i z úst prezidenta Klause, projekt torpédovala. To, že dnešní lídr ODS do voleb Svoboda se staví ke Kaplickému projektu velmi pozitivně, je pozoruhodným obratem, nicméně zde nečekám pro ODS žádné velké vítězství.

Ne zcela jasný byl i postoj magistrátu k problémům při výstavbě tunelu Blanka. Málo se s veřejností diskutovalo a objasňovalo technické unikum díla. Propady, které se naštěstí obešly beze ztrát na lidských životech, byly politickými rivaly využity k podrývání smyslu celého díla a opět spíše ODS připomínala postřelenou kachnu, která se za každou cenu snaží dostat se z dostřelu střelců.

Projekt Opencard, poměrně velmi vtipně přejmenovaný na Openkrad, je pak kapitolou, která nejvíce demonstrovala neschopnost magistrátu vést s veřejností účinný dialog. I technické řešení, které je v současnosti ve stádiu jakési "tramvajenky", nabilo munici odpůrcům projektu a je zřejmě tím hlavním, co strhává ODS ke dnu.

Záměr nového lídra ODS Svobody je vcelku sympatický. Velmi mi mluví z duše, když doslova říká, že "ne vše, co sice není trestné, je možné realizovat". Souhlasím i s tezí, že pro ODS nebylo ku prospěchu, že poslední komunální volby vyhrála nadpoloviční většinou získaných hlasů, což vedlo právě k jisté ztrátě sebereflexe a ohleduplnosti. Pokušení řešit věci silou nadpoloviční většiny se poté ukázalo jako neodolatelné a stojí zřejmě za většinou současných pražských problémů.

Je tak pouze otázkou, zda volba Svobody jako lídra pražské ODS nepřišla pozdě. Neochota stávajícího primátora Béma po volbách do poslanecké sněmovny vzdát se funkce primátora, pražské ODS také příliš nepomohla. Nicméně, z dané sedmičky lídrů pražských volebních obvodů se jeví kandidatura doktora Svobody na pražského primátora jako nejlepší volba. Svoboda, na rozdíl od poněkud toporně působícího Tůmy, je velmi schopný diskutér a má nepopiratelné charisma. Přesto ale lze jen velmi obtížně sázet na vítězství ODS v blížících se komunálních volbách v Praze. Pravděpodobný vítěz TOP 09 však zcela jistě nezíská nadpoloviční většinu hlasů a koalice ODS s TOP 09 je za této situace velmi pravděpodobná.