Tak si to shrneme. Politické strany a hnutí nám v Praze pomalu a jistě připravují své kandidáty na primátory a výběr je opravdu pozoruhodný.
Taková ODS
Ta nasazuje opět lékaře Svobodu, byť jej nezávislý soud shledal vinným v kauze Opencard. Ale protože ODS je více než soud, Svobodu znovu povolává do zbraně. Svoboda jistěže nekradl, jenom učinil špatné rozhodnutí. Takové moulovské. Ale za chyby se platí, a proto soud tak i rozhodl. V minulosti to byla KSČ, která rozhodovala, jak mají soudy rozhodnout, dnes je to ODS, která voličům vzkazuje, že ji rozsudky nezávislého soudu v demokratickém státě nezajímají. Tak to je ta „liberální“ demokracie pravice.
Kalouskův skoro pohrobek
Strana TOP 09 nesehnala v Praze nikoho, a tak přivalila z Plzně těžký kalibr v podobě politického turisty Pospíšila. Navíc (ne)znalce zahraničních právních universit, jak jsme si na kauze ex-ministryně Malé mohli ověřit. Prahu ale zná, protože tu ministroval, byť byl tou samou stranou (ODS) ustanoven i vyhozen. Aby své šance Pospíšil zvýšil, spojil se s aktivistkou Marvanovou, která to vymetla od ODS, přes Unii svobody až k hnutí ANO, za které se stala náměstkyní ministryně spravedlnosti Válkové, a jde také zachránit „tu zkorumpovanou Prahu“. S Kalouskem v zádech a spory uvnitř to TOP 09 nemá vůbec snadné, ale především je to mrtvá strana, která si na pražském pašalíku zachraňuje poslední zbytky svého úpadku.
Hnutí ANO
Po demokratické volbě Nachera hnutí došlo k názoru, že to chce většího machra, a objevuje se jméno jakéhosi finančního mága. Zatímco Nacher se stal už mediálně známý, finanční kouzelník Stuchlík je vytažený králík z klobouku a nikdo jej nezná. Vyjma možná několika úpících dlužníků, kterým jako nebanka poskytuje půjčky. Jeden seriózní internetový deník hovořil úrocích až 80 % ročně a slovo „lichva“ nepoužil, protože nehodlal řešit ani žalobu od dotčeného kandidáta, ani to, že Česká republika nemá lichvu definovanou výší úroků, ale jinými parametry. Borec to vidí tak, že konečně Pražáci uvidí, jak se to má dělat. Nu, budeme opět asi jenom zírat.
Okamurova SPD
Ta vytáhla dobře hovořícího odborníka na energetiku s pověstí moderního jezuity – tedy zednáře –, který prý byl od zednářů potupně vyhozen. Kdo se už v těch osočováních a pomluvách má vůbec vyznat. A opět jsme u králíka z klobouku, protože kandidáta Berana téměř nikdo nezná.
Piráti
Lékař Zdeněk Hřib, kterého staví Piráti, sám přiznává, že s politikou dosud nemá zkušenosti. Tak to se mu tedy opravdu v Praze otevřou oči. Pokud je pro nějakou funkci opravdu nutné politické umění, tak je to pražský primátor, který může za vše, ale sám rozhodnout nemůže skoro nic. Odcházející primátorka Krnáčová to popsala přesně, byť si nikdy nepřiznala, že byla v této funkci doslova nemožná. Ve srovnání s primátory typu Koukal či Bém byla Praze k ničemu. Na její vládu budeme v Praze vzpomínat jako vůbec nejhorší.
KSČM
Její Marta Semelová je příkladnou stalinistkou a tím je řečeno vše. Komu chybí Lidové milice, ať jí dá hlas.
ČSSD
Jakub Landovský z ČSSD se pyšní tím, že je synem herce a disidenta Pavla Landovského. Vystudovaný advokát působí na ministerstvu obrany. Za hlavní cíle má opětovný nákup bytů městem (a tím znovuzrození Obvodního bytového hospodářství?), na které chce lákat do Prahy i učitele, za nesprávné pokládá, že vznikají celé bytové domy jako de facto Airbnb hotely, neboť prý znemožňují bydlení střední třídě, a propaguje bezplatnou MHD, která údajně funguje úspěšně v řadě českých i zahraničních měst. Je ovšem otázkou, co má být měřítkem takového úspěchu, zda zvýšení počtu cestujících využívajících veřejnou hromadnou dopravu nebo jiná kritéria. V takovém Japonsku se hledí především na rychlost a časovou nabídku a cena jízdenky je poměrně vysoká. Jde tedy o špatný model? I to je na diskuzi kandidátů na pražského primátora.
KDU-ČSL
Úžasným zájemcem o primátora je starosta Prahy 7 Jan Čižinský, který bude kandidovat proti vlastní straně, tedy proti KDU-ČSL. Tu odvrhl a vytvořil si vlastní politické uskupení „Praha sobě“. Možná, že název „Čižinský sobě“ by byl přesnější, ale je to na voličích.
Jít k volbám v Praze chce už značné sebezapření
Pro pražského voliče-nestraníka je nabídka, přiznejme si, dost nelákavá. To, že se slibují byty zadarmo, doprava zadarmo a kde co zadarmo, až příliš připomíná sliby komunistů minulých čtyřicet let a snad už každý ví, že nic není zadarmo. Nebylo tenkrát a není ani dnes. Tenkrát se za „zdarma“ platilo celostátní chudobou, dnes by to nebylo jiné. To taková Venezuela není Pražanům dostatečným varováním? A to je zemí s mimořádně bohatými ložisky ropy.
Populismus mnohých pražských kandidátů dosáhl politického dna a výběr je více než žalostný. Být Pražanem dnes není žádnou výhodou. Místo toho mají mnozí občané Prahy právo útrpné, protože pohled na mnohé nabízené primátorské kandidáty je opravdu utrpením.