Kolega Jičínský zpochybnil ve svém článku Mají zelení právo na klub? (NP, 13. 9.) požadavek Strany zelených na ustavení poslaneckého klubu. V článku místo věcných argumentů opakuje cosi o možné snaze malé skupiny poslanců ochromovat jednání sněmovny a v této souvislosti si pomáhá příměrem se Sládkovými republikány. Takové přirovnání je zcela nesmyslné, zelení si jej ničím nezasloužili. Na věcné argumenty, obsažené v novele jednacího řádu, pan poslanec neslyší. Také si nevšiml, že zelení neusilují o účelovou změnu pouze ve prospěch vlastní strany, ale obecnou nápravu nespravedlivého stavu.

Navštívili jsme zasedání klubu ČSSD a seznámili ho s navrhovanou novelou. Když jsme zasedání opouštěli, zdálo se, že naše argumenty byly pochopeny a kladně přijaty. O to větší je náš údiv nad Jičínského článkem.

Existují zde dvě roviny, proč má mít politická strana, která se do sněmovny dostala, možnost ustavit poslanecký klub. Jedna je tzv. reprezentativní a ta nás zelené nezajímá (s tím souvisí např. nárok klubu na automobil). Druhá je však politická a pro nás klíčová. Klub hraje významnou roli v organizaci práce Poslanecké sněmovny a právem každé parlamentní strany je chod sněmovny ovlivňovat. Překročili jsme zákonem danou pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny, ale podmínky pro práci máme podstatně horší než ostatní strany. Poškodil nás nespravedlivě nastavený volební systém a jednací řád nám situaci dále ztěžuje.

Minimální počet deseti poslanců nutných pro zformování klubu má logiku v případě ideálního poměrného systému, neboť strana s 5% hlasů by měla skutečně obsadit 5% křesel - tedy 10. Volební systém, změněný až po přijetí jednacího řádu, však nerovným přepočítáváním hlasů na mandáty tento proporční princip deformuje. Výsledkem je situace, v níž se právě nacházejí zelení. Nikdo se nemůže divit, že se nehodláme spokojit se statutem "pozorovatele".

Není pravda, jak se domnívá poslanec Jičínský, že naše působení ve Sněmovně "není nikterak omezeno". Každý z našich šesti poslanců musí zvládat agendu podstatně větší než většina poslanců z velkých politických stran. Navrhované řešení, abychom působili v rámci KDU-ČSL, zní až kuriózně. Jak k tomu přijdou voliči našich stran? Naším úkolem je samostatná zelená politika. Jsme tím povinováni především těm 6,29% voličů, kteří nám svěřili svůj hlas. Ostatním stranám se to nemusí líbit, ale rovný přístup je základní hodnotou parlamentní demokracie, kterou by měly ctít.

Jsme v parlamentu noví, a tak nás některé věci překvapují. Zkušenější kolegové nám občas radí: když nemáte nárok na tajemníka, napište si ho jako několikanásobného částečného asistenta. Když potřebujete kartu ke vstupu pro důležité spolupracovníky, napište si je jako asistenty. Když potřebujete klub, vypůjčete si nějaké poslance (rozumí se, že ti by chodili do klubu své strany a u nás by byli jenom "na oko"). Jenže my jsme přišli do politiky, abychom v ní dělali to, co říkáme. Nepřišli jsme do ní obcházet pravidla, ale měnit je v případě potřeby tak, aby byla spravedlivá, udržitelná a férová. Tím se zřejmě zelená politika odlišuje od politiky těch "větších a zavedenějších".

Autorka je poslankyní za Stranu zelených