V posledních měsících byli sociální demokraté za otloukánky. Vládních prázdnin se ale snaží využít k přechodu do protiútoku. Na handrkování nad obsazením ministerstva kultury před svými voliči nic nevydělají, ovšem příprava státního rozpočtu pro rok 2020 jim skýtá šanci napasovat vládního soupeře do tradičního pravo-levého sporu, v němž budou za toho lepšího, citlivějšího a štědřejšího.

Zatím se jim to daří. Ministryně financí za ANO Alena Schillerová na jejich hru přistoupila a líčí je jako ty, co by jen dávali, aniž by na to měli. V rozhovoru pro Seznam Zprávy použila prvorepublikový příměr o koláčích, které prý sociální demokraté rozdávají, přitom je sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo vykynout. O koblihách a dárcích od Andreje Babiše ovšem pomlčela, přitom třeba na tříčtvrtinovou slevu na jízdné pro studenty a seniory je hnutí ANO jaksepatří pyšné.

Pakliže je Babišovi vytýkán přístup „kam vítr, tam plášť“, Schillerová se vžila do klasické role ministryně financí, která obrátí každou korunu v ruce dvakrát. Šéf ČSSD Jan Hamáček ale čerstvě v dopise premiérovi označil návrh rozpočtu za naprosto nerealistický a znemožňující naplnění vládního programového prohlášení.

Když jde o prostředky pro resort vnitra, upozorňuje Hamáček, že je nutné zaplatit a moderně vybavit policisty a hasiče. Kdo by přece nechtěl, abychom zůstali šestou nejbezpečnější zemí světa? Je-li řeč o resortu zahraničí, ohánějí se zase sociální demokraté vládní migrační politikou, která si žádá prostředky na řešení krize v zemích původu, o čemž tak rád mluví Babiš. To znamená peníze na rozvojovou pomoc či na zastupitelské mise.

Nejvíc nabito ale mají oranžoví v resortu práce a sociálních věcí. Ještě nedávno se s nimi babišovci přetahovali, kdo má větší zásluhy za růst penzí, platů a rodičovské. Nyní ministryně Jana Maláčová tvrdí, že není možné, aby rubem této mince bylo zmrazení prostředků na sociální služby, sociální péči nebo politiku zaměstnanosti. Sama prý ve svém úřadě zavedla dietní kúru, ovšem pokud jí rozpočet nepřisype jedenáct miliard, budou zanedlouho kraje opět bušit na dveře Strakovky, že nemají z čeho zajistit pomoc seniorům či postiženým, ohroženy budou domovy důchodců, dojde k paralyzování veřejně prospěšných prací, nebude na projekty pro svobodné matky či problémovou mládež.

Ministerstvo práce a sociálních věcí již dávno získalo pověst Otesánka. Jenže jsou to politici napříč spektrem, kdo rok od roku tlačí na růst mandatorních i nemandatorních sociálních výdajů. Strany se předhánějí, která bude vstřícnější k rodinám, seniorům, zdravotně postiženým, ale když přijde na placení, dávají ruce pryč. Módou je utrácet a zároveň žádat rozpočtové škrty.

Na to sociální demokraté říkají, že stárnutí populace na straně jedné a podpora mladých, aby zakládali rodiny, na straně druhé se bez vyšších výdajů neobejde. Zároveň se snaží převést pozornost k rozpočtovým příjmům. Hovoří o vyšším zdanění bank a dalších velkých firem vesměs se zahraničními vlastníky, občas nadhodí i možnost progresivnějšího zdanění právnických a fyzických osob. Vždy mohou argumentovat, že kdyby se česká složená daňová kvóta přiblížila té německé, pokryli bychom veřejné služby s přehledem.

Šancí ČSSD je, že proti ní vystartuje ANO se stejnou rétorikou jako ODS či TOP 09. Na daně se tyto strany dívají podobně, na podzim asi společně zruší i tzv. superhrubou mzdu. I kdyby sociální demokraté neprosadili svou, mohou očistit svůj nátěr coby autentické levice a zároveň získat důvod pro opuštění vlády. Srozumitelnější než svár o ministra kultury.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)