Nejvyšší správní soud v úterý zveřejnil odůvodnění rozsudku, kterým minulý pátek zrušil části opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení provozu restaurací. Nějak se nemohu ubránit nutkání podělit se o názor, že právní stát u nás chřadne.

Od začátku pandemie v březnu 2020 vláda soustavně porušuje ústavní rámec vládnutí. Specializuji se na náboženskou svobodu a dalo by mi práci spočítat všechna upozornění, kterými jsem své klienty informoval o protiprávnosti mnoha omezení.

Nouzový stav je věcně a časově omezenou diktaturou. Na tom ani nic příliš šokujícího není. Politická a jiná práva je třeba v nouzovém stavu omezit, aby bylo možné ve ztížených podmínkách vykonávat veřejnou moc efektivně. (Nechci se nyní věnovat otázce, zda existovaly pro nouzový stav důvody, to je jiné téma.)

Ovšem i nouzový stav má svá pravidla – a vláda se jimi neřídila. Soudce Šámal adresoval vládě v disentním stanovisku k usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 102/20 ze dne 8. 12. 2020 následující tvrdá slova:

- Nepovažuji za správné a ústavnímu pořádku vyhovující, aby vláda, byť v době závažné pandemie v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ a z důvodu ochrany zdraví obyvatelstva, stanovila na první pohled nelogická a vnitřně rozporná omezení základních lidských práv a svobod.

- Jak může Ústavní soud plnit svou roli, lze-li ho „přechytračit“ tak, aby ve svém důsledku ani nebyl schopen přezkoumat překotně a nepředvídatelně vydávaná krizová opatření? Co když je právě ono překotné a nepředvídatelné vydávání jedním z důvodů jejich neústavnosti, přičemž současně způsob vydávání napadených usnesení vlády Ústavnímu soudu brání se k takovým vadám kvalifikovaně vyjádřit, přestože jeho pravomoc je na ochraně ústavnosti založená?

- Jsou-li povoleny obdobné činnosti pro mnohem vyšší počet osob (pro kulturní dokonce násobně) a bez dalších omezení, není důvod, proč by stát v podstatně větší míře omezoval konání bohoslužeb. Není ani zřejmé, jaký epidemiologický účinek má opatření, jehož účinnost je omezena na tři dny. Vláda si musí být vědoma toho, že bude-li vydávat takto na první pohled nelogická opatření, musí jejich účel vysvětlovat. To se opakovaně neděje a usnesení č. 995 je toho důkazem. […] [Usnesení není] podle mého názoru ani v souladu se základními principy fungování právního státu, neboť postrádá jakoukoli logiku, přehlednost a srozumitelnost.

Na zjevně protiústavní prodloužení nouzového stavu se dnes již pomalu zapomíná. Ale je dobré si připomenout, že v období od 15. do 26. února 2021 byla diktatura nouzového stavu udržována v rozporu s Ústavou.

Aby se nemuselo v podmínkách nouzového stavu vládnout donekonečna, sepsala si vláda pandemický zákon. Ovšem již první mimořádné opatření omezující obchod a služby (kam podle byla zařazena také ustanovení o omezení shromažďování, včetně bohoslužeb), které na jeho základě vydala, bylo nezákonné (srov. rozsudek, kterým bylo zrušeno obsahově obdobné následující opatření). Od té doby Nejvyšší správní soud ruší jedno opatření za druhým.

V úterý se objevila v odůvodnění jeho dalšího rozsudku následující pasáž (je možná trochu delší, ale doporučuji přečíst celou):

Přestože tehdy Nejvyšší správní soud přezkoumávané opatření zrušil až čtvrtým dnem po právní moci rozsudku, ve snaze poskytnout odpůrci [tj. Ministerstvu zdravotnictví] čas na adekvátní reakci, odpůrce od své praxe neustoupil. Týden co týden nahrazoval mimořádné opatření o omezení obchodu a služeb novými, obsahově obdobnými, o čemž svědčí desítky řízení před Nejvyšším správním soudem, v nichž má být deklarována jejich nezákonnost. […] Ostatně i nyní přezkoumané opatření odpůrce ještě před jednáním soudu nahradil novým, obsahově stejným, jak uvedl odpůrce na jednání. Odpůrce si již napříště musí být vědom toho, že vydává opatření zjevně nezákonná, jež zřejmě působí jeho adresátům škodu a újmu na základních právech. Nejvyšší správní soud nehodlá spekulovat o motivaci odpůrce, nicméně je fakt, že způsob vydávaní mimořádných opatření v týdenních intervalech eliminuje účinnost soudního přezkumu. Možnosti soudní ochrany poskytované Nejvyšším správním soudem již naráží na své limity; nynější řízení bylo zahájeno v pondělí 17. května 2021 a trvalo pouhé čtyři dny do jednání v pátek 21. května 2021, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. Navzdory tomu vstupuje v pondělí 24. května 2021 v platnost nové, v napadených částech obsahově stejné mimořádné opatření […].

To už není legrace. Nejvyšší správní soud říká, že právo dosáhlo hranice svých možností. V boji mezi jednotlivými složkami státní moci má exekutiva samozřejmě navrch a když se rozhodne soudní moc ignorovat, může přetlačovanou nakonec vyhrát. Z rozsudků se stanou stohy popsaných papírů. Nakonec se počítá, kdo drží v ruce reálnou moc – sílu. Myslím, že tomu se říká také revoluce.

Právo jako regulátor společenských vztahů může fungovat pouze tehdy, kdy je společností přijímáno. Hezky to ukazuje Tolkien popisující vztah hobitů k „právnímu řádu“ Kraje:

„Starodávnému králi totiž připisovali všechny své základní zákony; a obvykle tyto zákony dodržovali dobrovolně, protože to byla Pravidla (jak říkali) jak starobylá, tak spravedlivá.“

Jamile právnímu řádu vypoví poslušnost významná část společnosti, zhroutí se. U nás to udělala přímo vláda.

Nyní se nacházíme v situaci, kdy exekutiva právo soustavně porušuje. Vydává pravidla, která jsou protiprávní, a nutí své občany dodržovat je. Vynucuje nikoliv právo, ale bezpráví, svá pistolnická pravidla. Činí tak vědomě a spoléhá na to, že se soudy unaví.

Jak to skončí, nevím. Zatím je to hra s otevřeným koncem.

Psáno pro newsletter/blog Právo v dešti