Řada lidí interpretuje poslední parlamentní volby jako pat mezi levicí a pravicí. Levice představovaná sociálními demokraty a komunisty získala 100 křesel. ODS, KDU-ČSL a Strana zelených má rovněž 100 poslaneckých mandátů. Toto pravo-levé vidění světa politiky považuji za ideologické a podle mého mínění dávno neodpovídá realitě.

Například komunisté nejsou levicovou stranou, ale stranou extremistickou, která loví voliče mezi odpůrci demokracie, odpůrci polistopadového vývoje a lidmi, kteří vzpomínají s nostalgií na předlistopadové časy (tzv. ostalgiky). KSČM sbírá hlavně protestní hlasy obecně. Její rétorika je možná levicová, ale též nacionální, protievropská a protiamerická. To jsou totiž témata, která vždy zabírají na plebejské masy. Dobře se to ukazuje ve složení typických voličů KSČM. Jde o lidi se základním vzděláním nebo vyučené, lidi dělnických profesí, nezaměstnané a důchodce. Tato strana má rovněž velmi širokou členskou základnu, která jí zajišťuje automatický vstup do poslanecké sněmovny. Skoro 100 000 členů je opravdu silný základ, ke kterému musíme částečně přičíst ještě jejich rodiny.

Na druhé straně zelení jsou v západní Evropě vždy levicovou stranou, která se někdy spojuje právě s tamějšími komunisty (viz Evropský parlament a jeho frakce). V České republice se ovšem zelení vyprofilovali jako strana antikomunistická a středová.

Pokud se podíváme na politickou praxi v nedávné historii České republiky, nemůžeme nevidět, že pojmy pravice a levice se stále více vyprazdňují. V ideologické rovině a v rámci slovních přestřelek se s nimi pracuje velice často, ale to je vše.

Například současný sociální, zdravotní, důchodový nebo školský systém pochází z dílny ODS. Sociální demokraté, kteří ho nyní vehementně brání před možnými reformami, za osm let své vlády neprovedli žádné kroky, které by vedly k jeho zásadní obměně.

Byli to naopak sociální demokraté, kteří privatizovali banky a několik zbylých velkých podniků. V posledním volebním období zase snížili sociální demokraté daně firmám. To jsou kroky obecně považované za pravicové…

Ještě jsme nemluvili o KDU-ČSL. Tato strana dopustila v posledním volebním období nárůst rozpočtových schodků ke 100 miliardám ročně. Skutečná pravicová strana by toto nikdy neudělala a raději by opustila vládu. KDU-ČSL se k tomuto kroku ovšem neuchýlila ani po té, když ČSSD začala schvalovat klíčové zákony s KSČM a obešla tak koaliční vládu a její poslance…

Rozpor mezi slovy a činy si nelze vysvětlit jinak, než že politickým stranám jde především o uchopení moci. Ve chvíli, kdy ji získají, jdou všechny ideály i ideologie stranou. V lepším případě se začínají hledat řešení jednotlivých věcných problémů. Většinou se ale hledají taková řešení, která daná strana právě považuje za výhodná. Tj. taková, která jí zajistí větší moc a více voličů.

Až příliš často sahají čeští politici k populismu. Na základě nepříliš reprezentativních průzkumů veřejného mínění berou zpět svá slova, nebo se jimi zaštiťují. Jenom z posledních kauz lze vybrat reakci Jiřího Paroubka na nový silniční zákon nebo průzkum o vytvoření americké vojenské základny na našem území.

Doporučuji proto opustit pojmy levice a pravice a nahradit je jinými – věcná řešení problémů a populistické kroky…

autor je šéfredaktorem vzdělávacího portálu www.eucebnice.cz