Po několika prohrách pravice v krajských, senátních a prezidentských volbách se objevilo plno více či méně trefných komentářů, které se snaží dopídit, proč je pravice v tak "mizerném" stavu. Posledním příspěvkem tohoto druhu, který stojí za přečtení, je názor Petra Klvani.

Já osobně s mnohými názory pana Klvani mohu jenom souhlasit. Polemizoval bych snad s příliš pesimistickým vyzněním "u konce s dechem". Jak známo, pokud si člověk myslí, že je "u konce s dechem", ještě má podle řady příběhů lidí, kteří se ocitli v přímém ohrožení života, stále nezanedbatelné množství energie, které lze mobilizovat. Petrem Klvaňou zmiňovaný antikomunismus jako poslední "záchranná brzda", která by mohla českou pravici sjednotit, zdaleka není tím "koncem s dechem". Sociologická šetření, která se ptají na to, jak česká společnost hodnotí současný režim s režimem předlistopadovým, mi už zcela zapadají do mozaiky bývalých oslav Slovenského národního povstání. Čím více let od vlastního povstání uplynulo, tím více se na oslavách v Banské Bystrici objevovali lidé, kteří na oslavách parazitovali a o povstání možná slyšeli ze slovenského rozhlasu, ale nijak aktivně se ho neúčastnili. Tak i s postupujícím časem od pádu bolševismu se podobné šetření o pozitivech a negativech života za bolševismu zabývá spíše vzpomínkami pamětníků na to, když " jsme byli mladí a zdraví". A jak na tuto otázku může odpovídat generace dnešních dvacetiletých, to je skutečně sci-fi. Je to podobné jako se ptát na vztah k událostem o něco starších, jako byla okupace Československa ruskou armádou, kterou osobně prožila asi polovina současné populace. A je to velmi podobné jako použití Benešových dekretů v posledních předvolebních debatách před druhým kolem volby prezidenta. Na dobu Benešových dekretů si může pamatovat necelá pětina současné populace.

Já osobně se nedomnívám, že by v politice české pravice scházel rozum a logika. Naopak, v pravicové politice je logiky až příliš. Schází-li na této straně politického spektra cosi podstatného, je tím nedostatkem více obyčejné lidskosti. Lidé přeci nejsou jenom "roboti" na vydělávání peněz a na dosahování maximálních zisků. Podstatou člověka je dle mého názoru naopak právě ona schopnost empatie, kterou ostatně lidská rasa zdědila vývojem po našich předcích z živočišné říše, a kterou se vyznačuje řada živočišných druhů, lidoopy počínaje a delfíny konče. Zdá se mi, že politika české pravice je příliš chladná a vypočitatelná, zaměřená úzce pouze na makroekonomická data. A pokud se snad ve vyjádření pravicových politiků občas lidskost projeví, má spíše formu sarkasmu (viz senátor Kubera). A přímo smrtícím jevem na pravici je bratrovražedný boj mezi sebou, mezi pro- , ne zcela pro- a zcela protievropskými politiky, který pravicového voliče velmi málo zajímá. Vždyť těch skutečně protievropských voličů volících sliby Jany Bobošíkové je ještě méně než málo. Neustálé spory jsou tím, co voliče namíchne dokonale a nadlouho. Nedoplatí na to jenom ten, kdo je vyvolává, ale celá pravice. Takže, pánové na pravici, zklidněte hormony a buďte lidmi, ne ekonomickými kalkulátory. Ještě máte šanci uhrát čestný výsledek.