19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Pravda a láska v podání aktivisty Mináře

1.10.2020

Pohádka o obětavém bojovníkovi za spravedlnost se rozplynula jak pára nad hrncem

Mikoláš Minář, hlavní tvář pokrokového hnutí Milión chvilek za demokracii, oznámil ukončení svého angažmá v tomto spolku a založení nové politické strany. Pro některé horlivé stoupence Miliónu chvilek to může být velkým překvapením, nicméně pro ty, kteří si již v době založení tohoto spolku poskládali strohá fakta spolu s některými výroky jeho lídrů, bylo jasné, že Milión chvilek bude sloužit jen pro zviditelnění a následný výtah k politické moci.

Marketingový projekt s příchutí „Sorosových plodů“

Od počátku se pan Minář, nedostudovaný teolog humanitních studií, profiloval jako bezelstný bojovník za svobodu proti „Babišově diktatuře“. Krásné fráze, emotivní výstupy, vyznávání těch správných pokrokových hodnot jako aktivní podpora sňatků homosexuálů, genderismu, zelené ideologie, to vše už bylo jasné z facebookového profilu pana Mináře a dalších dvou lídrů, také studentů humanistických fakult. Už před dvěma lety jsem zde na Neviditelném psu psal, že Babiš není dobrou volbou, ale že počínání pana Mináře a jeho kumpánů připomíná spíše praktiky některých činovníků Sorosových neziskovek v západní Evropě a zámoří. Alarmující byl jejich nulový respekt k parlamentní demokracii a výsledkům voleb.

Podpora pokrokových médií, obalamucení opozice a finanční zdroje

Klíčový pro rozjezd této militantní partičky byla podpora celé řady mainstreamových médií včetně veřejnoprávních. Jakmile se jejich názory začaly prezentovat jako objektivní a nezávislé, měli již z poloviny vyhráno. Jen na „spontánní demonstraci“ na Václavském náměstí v prosinci minulého roku jsem napočítal tři přenosové vozy ČT. Pak již jen stačilo držet „protibabišovský prapor pravdy a lásky“ a obalamutit obyčejné lidi i opoziční strany.

Je až s podivem, kolik demokratických stran skočilo Minářovi a jeho partičce na špek a dělalo mu stafáž. Přesvědčit voliče nespokojené s Babišovým stylem vládnutí byla v důsledku absence autentické opozice už hračka.

Pan Minář měl pak dostatek času budovat si obraz autentického „nezávislého“ aktivisty, který sice nikdy v životě nepracoval (jak typické pro aktivisty) a nejspíš ani pracovat nebude, aby mohl založit svou politickou partaj. Prý s panem Čižinským, zarputilým neomarxistou zvládajícím mnoho funkcí, pro kterého jsou na postu starosty Prahy 7 prioritou zákazy automobilové dopravy a hon na řidiče.

A tím se dostáváme k dalšímu tématu, kterým je financování tohoto hnutí, hlavně v jeho počátku. Aparatura, ozvučení, obrazovky, pódium, inzeráty v médiích, to všechno stojí obrovské finanční částky. Takové by byli schopni ukočírovat tři studenti humanistických fakult? Nemluvě o reklamě a PR (pí ár) v médiích. Jejich neustálé zaklínání transparentností působí v této souvislosti hodně komickým dojmem. Ale pohádky o vítězství dobra nad zlem máme přece všichni rádi, i když v tomto případě mluvme spíše o vítězství marketingu nad realitou.

Srovnání Mikuláš Minář a Václav Klaus mladší

Zajímavé srovnání nabízí rozdílná politická kultura pana Mináře a Václava Klause mladšího, zakladatele nového hnutí Trikolóra. Zatímco Václav Klaus mladší od založení svého hnutí v minulém roce férově oznámil, že jde do politického boje, a představil jasný program, pan Minář své politické ambice stále schovával za řeči o budování nepolitické platformy bez nutnosti skládat účty druhým a za uměle vytvořený obraz „obětavého bojovníka“.

Nejpodstatnější rozdíl mezi Mikolášem Minářem a Václavem Klausem juniorem je v čitelnosti. Zatímco Klaus junior hraje s otevřenými kartami, Minář své politické ambice od počátkuzakrýval, což není nic jiného než obyčejné pokrytectví.

Proto je mi stokrát sympatičtější jednání exprezidentova syna, který jde do kolbiště s jasným programem, se kterým sice nemusí všichni souhlasit, ale on si nehraje na „nepolitickou politiku“, která neexistuje. Navíc je v nepolitické politice problémem absence odpovědnosti za rozhodnutí.

Každopádně si počkejme na další vývoj, Minář bude muset konečně odkrýt karty a prozradit, co prosazuje a čí zájmy brání. Obyčejní voliči to nejspíš nebudou.

troška-kniha

Kniha Mračna nad Evropou nyní v prodeji se superslevou.