I přesto, že se Bursíkovo křídlo snaží skutečné myšlenkové předpoklady zelených skrývat, radikální křídlo je ukazuje dostatečně jasně. A je jisté, že voličskou základnu zelených tvoří z větší části lidé, kteří si přejí radikální řešení údajných společenských a ekologických problémů. Najdeme zde nejzarytější, principiální odpůrce svobody, kteří se mohou směle měřit s jakýmkoliv komunistou. Strana zelených je takových Stropnických plná. A jsou to právě fundamentální postoje, podle kterých je možné poznat hlavní směr té či oné politické strany. Stejně jako sociální demokraté zůstanou socialisty bez ohledu na to, že musejí uznávat určitý tržní řád ekonomiky, a jejich ideálem i přesto zůstává socialismus, nacházejí se i zelení, přes všechno vládní a parlamentní kličkování Bursíkova křídla, v politickém spektru mezi poměrně extrémní levicí.

Radikálnímu křídlu je vcelku jedno, zda budou zelení usazeni v parlamentních lavicích. Chtějí zelený socialismus, ale nepotřebují k němu parlament. Vědí, že mohou stát i mimo politiku a ovlivňovat dění pomocí neziskového sektoru a nátlakových metod, a veřejnost je bude postupně stále víc podporovat. Jak ukázal sám Stropnický svou hlasitou podporou členů hnutí Greenpeace, kteří obsadili kótu 718 v Brdech, nejsou podobné akce zeleným nijak proti srsti.

Ať už tedy dnešní bouře ve Straně zelených dopadnou jakkoliv, její ideologický základ, skrývaný za pláštíkem neideologičnosti, je velmi dobře čitelný. Ideologie není slovo, kterého bychom se měli štítit. Měli bychom však posuzovat správnost nebo mylnost politicko-filozofických směrů. Zatímco ideologie směřující ke svobodné společnosti je bezesporu tou správnou z mnoha, směry, které si kladou za cíl potlačování svobody jednotlivce, jsou pro rozkvět lidské civilizace vážným nebezpečím. Myšlenkový základ zelených patří do té druhé sorty - a je to natolik jasné a patrné, že jim nezbývá než svou pravou tvář důkladně skrývat.

Ve svém pojetí funkce státu a významu jednotlivce jsou výrazně etatističtí - vidí stát jako producenta veřejných statků, jako regulátora dravé kapitalistické džungle a jako nejvyšší autoritu, takřka božské vtělení společnosti. Jsou kolektivisty - jednotlivec je pro ně pouze nepodstatnou součástí společnosti a veškeré jeho snažení by mělo být především prospěchem pro celek, ze kterého vyplývají veškerá práva. Jimi vyzdvihovaná etika je altruistická - jednotlivec má systematicky obětovávat svoje hodnoty ve prospěch někoho jiného (společnosti, ohrožených živočišných druhů, chudých apod.). Zelení se po ideologické stránce od komunistů nebo sociálních demokratů prakticky neliší a je třeba pochopit, že to, co je nám nabízeno jako nová politika, nový směr, který zde chyběl, který je tím pravým mixem mezi socialismem a kapitalismem a lékem na dnešní globální problémy, je něčím, co už zde v mnoha podobách bylo. Podle toho bychom měli zelené posuzovat a nenechat se jejich neideologickou maskou ošálit.

K O N E C