Co teď udělá? Za hesly musíme hledat i konkrétní plány a realitu

Jako by se v Praze činili Monty Python. Sedmý obvod starosty Jana Čižinského (Praha sobě) vyhlásil stav klimatické nouze. Za osmý obvod reaguje místostarosta Tomáš Tatranský (TOP 09): „Podmínky v Praze 7 jsou katastrofální,“ napsal na Facebook. Varoval před cestami na postižené území, leč uprchlíkům z Prahy 7 nabídl humanitární pomoc.

Ten parodický tón fakt připomíná Monty Python. Ale místostarosta Prahy nebagatelizuje problém klimatu a jeho neblahého vývoje. Jestli na něco upozorňuje, tak na to, že bující vyhlašování stavu klimatické nouze dává skutečnému problému spíše inflační ráz. Někdo by dokonce řekl, že fraškovitý.

S vyhlašováním klimatické nouze se roztrhl pytel. V Kanadě ji vyhlásilo 384 měst, v USA 17 měst včetně San Franciska, v Německu i města jako Heidelberg, Kostnice či Münster, ve Švýcarsku kantony Basilej, Jura a Vaud. Vyhlásily ji dokonce parlamenty celých států – po Británii též Irska. Ale co to konkrétně znamená? K čemu to opravňuje vlády, samosprávy či radnice? To prakticky nikdo neví, neboť takovými „detaily“ se během „válek hesel“ nikdo nezabývá. Ještě by si tím vykoledoval nálepku škůdce či populisty.

Není to chyba? Nepodráží ta chyba i samu liberální demokracii, na kterou se mnozí rádi odvolávají, ale přitom zapomínají, že liberální demokracie se opírá o instituce i pravidla a brání se tomu, aby je někdo pod rouškou hlasité většiny neohýbal k obrazu svému?

Zkusme to racionálně. Podívejme se, jak se klimatická nouze definuje. Na Wikipedii má jen tři jazykové verze: anglickou, německou a španělskou. Anglická (Climate Emergency Declaration) jen zmiňuje města a státy, jež ji vyhlásily. Německá (Klimanotstand) je nejdůkladnější. Ale i ona konstatuje, že stav klimatické nouze neznamená konkrétní kroky, leč pouze nejvyšší prioritu, neodkladnost tématu. Takže jsme alespoň u pořadí priorit, což je důležité.

Vyhlašuje-li kdokoliv stav klimatické nouze, měl by mít jasno o pořadí priorit a hierarchii odpovědnosti. Tedy že základní otázky energetiky (zrušení jaderné či uhelné), daní (zdražení uhlíkových technologií) či dopravy (rušení leteckých linek) jsou v odpovědnosti vlád. A že tudíž ani San Francisco, ani Heidelberg, natož Praha 7 nemají sílu skutečně radikální kroky prosadit. Mají ovšem pravomoc a sílu na kroky přízemnější. Mohou-li obce ve švýcarských Alpách či Fríských ostrovech v Nizozemí zakázat vjezd aut se spalovacími motory, proč to nezkusí i Praha 7? Aspoň by se ukázalo, nakolik její občané považují ten problém za vážný. Tvrdí-li aktivisté, že na zásadní kroky k záchraně klimatu zbývá už jen posledních pět let, tak zákaz vjezdu tradičních aut na Prahu 7 je oproti tomu jen bagatelním detailem.

Vyhlásí-li nějaká radnice stav klimatické nouze, ale nesdělí přitom, jaké konkrétní kroky podnikne, postupuje populisticky: vyrukuje s módním a oblíbeným heslem, ale vůbec nemluví o jeho dopadech – včetně těch, jaké by lidé považovali za omezující. Že by se toho progresivní politici báli? Potom ať raději řeknou, že ideálem klimaticky konformního občana je Severokorejec – skoro nejí maso, necestuje, nelétá a nedovolí si proti tomu ani ceknout.

LN, 27.5.2019