Naším volebním zákonem jsem se nikdy dříve příliš nezabýval. Asi jako většina z vás. Prostě jsem šel k volbám a volil stranu či kandidáta, od kterých jsem očekával nějakou změnu k lepšímu. Až nedávno jsem se dozvěděl, že volební systém byl u nás už v minulosti pečlivě „vypiplán“ tak, aby strany, které v předchozím období vládly, pokud možno zůstaly u moci i nadále. Trochu mě to šokovalo, ale protože většina z vás na tom bude pravděpodobně stejně jako já, rozhodl jsem se o tom napsat několik slov.

Co se z volebního zákona dozvíte snadno

Proberu jen to podstatné. Dozvíte se, že do Poslanecké sněmovny volíme podle zásad poměrného zastoupení. Pro Senát platí jiný, tzv. většinový systém, ale ten nás dnes nezajímá. Máme 14 volebních krajů rozdělených na volební okrsky. Strana, která má uspět a obdržet poslanecké mandáty, musí celostátně překročit hranici 5 % (slovy: pěti procent) platných odevzdaných hlasů. Pravidla pro volební koalice vynechávám, protože v těchto volbách žádné nemáme. Mandáty stran, které uspěly, jsou pak rozdělovány na základě D’Hondtova přepočítávacího systému (podle Victora D’Hondta, 1841-1901, belgického právníka, profesora práv na universitě v Gentu, a současně také matematika).

Od tohoto místa pokračuje zákon pasáží, která nemůže být běžnému občanovi srozumitelná. D’Hondtova metoda z roku 1878 je totiž ze všech tzv. proporčních metod, které najdeme v demokratických zemích, ta nejméně spravedlivá. Možná právě proto je politiky dodnes nejčastěji používaná. Proč by se tedy nehodila i našim ctihodným zákonodárcům.

Nicméně v praxi to znamená, že hlasy odevzdané straně, která těch 5 % nedosáhne, jsou pak přerozdělovány stranám, které uspěly, a to poměrně k jejich vlastním volebním výsledkům v jednotlivých volebních regionech. Slovo „poměrně“ zde však znamená podle oné složité výpočetní formule. Jinými slovy dochází k tomu, že vedoucí strany dostanou víc a ty na chvostu méně. Od voličů, kteří volili někoho úplně jiného.

Co se ze zákona nedozvíte přímo

Především to, co jsem už uvedl. Uveřejnění přepočítávacího vzorce v textu zákona ještě neznamená, že lidé budou vědět, jaké má tento vzorec důsledky. Jednoznačně přidává více těm stranám, které se umístí na předních místech.

Poodkrývá to také zdánlivou záhadu, proč před každými volbami vzniká celá plejáda „pidistran“, které jsou často vedené lidmi, které nikdo dříve neznal. Lidmi, kteří se nestydí kopírovat části volebních programů tzv. nepohodlných stran jen a jen za účelem odsávání voličů těmto stranám. Anebo ještě hůře, oněmi stranami jsou mnohdy jen soukromé spolky lidí, kteří v tom vidí pouze cestu, jak se dostat k „plnému korytu“.

Ovšem všechny nové „pidistrany“ potřebují ke svému rozjezdu a ke kampani základní kapitál. Nemohu uvěřit, že si tohle všechno jejich zakladatelé hradí ze svých vlastních kapes. Někdo musí mít na jejich hojném počtu ve volbách tak velký zájem, že se mu vyplatí tyto strany sponzorovat.

Prohlédl jsem si volební lístky, které mi byly doručeny do schránky. „Pidistran“ tam máme tak 20 až 22, což znamená, že se o příští vládě bude ve skutečnosti rozhodovat tak nanejvýš mezi osmi stranami.

Dále je zde otázka volební účasti. Zde musím pro názornost uvést příklad. Protože mandáty se rozdělují z množiny platných odevzdaných hlasů, znamená to, že např. při poloviční celkové volební účasti stačí vítězné straně poloviční počet věrných voličů, než by jich potřebovala při stoprocentní voličské účasti. Tato čísla by mohla jít v krajním případě až do milionů a dodejme, že tak početné „skalní jádro“ zde strany právě končící vládnoucí koalice nemají. Těm by nízká volební účast naopak velice vyhovovala. Závěr zní, že neúčastí ve volbách paradoxně také volíte. A znovu nejspíše ty, kteří vedou v odhadech výsledků.

Stručné shrnutí

1. Nevolte strany, které zcela jistě propadnou bez ohledu na jejich programy. S největší pravděpodobností byste tak volili někoho, koho volit nechcete.

2. Běžte k volbám, neseďte doma. Opět byste tím mohli volit někoho, koho volit nechcete.

3. Raději odložte odjezd na chalupu nebo chatu o jeden den a běžte volit v sobotu. Státní volební komise se už několikrát zabývala případy, kdy k manipulaci s volebními lístky docházelo právě v noci z pátku na sobotu. Bohužel zde nemáme žádnou záruku, že se to nebude opakovat.

Nezapomeňte, že hlavním tématem nastávajících voleb není nějaké drobné zvýšení platu či důchodu, které se pak stejně rozpustí v rostoucí inflaci. Máme zde zásadnější otázky. Například vnitřní bezpečnost našeho státu v prostředí schengenského prostoru, který je s tichým souhlasem vedení unie organizovaně islamizován. Dále je zde otázka českého lithia, jehož těžba by nás mohla zbavit obřího břemene státního dluhu, kterým se nás unijní globalizátoři pokoušejí držet na uzdě.

Proto pamatujte, že právě v nastávajících volbách můžete ovlivnit budoucnost našeho národa i státu mnohem radikálněji a mnohem více, než kdykoli před tím. A k tomu čistě demokratickou cestou.