Minulý týden, myslím ve čtvrtek, se na Radiožurnálu rozzlobil pan poslanec Marek Benda (dříve ODS, dnes Zoufalí) na Ústavní soud a řekl, že soudy jsou přece u nás proto, aby neprodleně jednaly a ne aby věci protahovaly. V tom vyjádření bylo dobře znát, jak daleko může být u nás poslanec od reality.

Každý, kdo zde má nějakou zkušenost se soudním jednáním, může donekonečna vypravovat, jak se banální pře táhnou, soudci a soudkyně jsou napadáni nemocemi, případy předávají, propadají se do mnohaměsíčního či víceletého mlčení, listiny, které měly být odeslány hned, jsou odeslány po roce, vyhodnocení jednoznačných znaleckých verdiktů se táhne násobky kvartálů a povinné lhůty například pro napsánu rozsudku nejsou dodržovány. Takže mezitím váš odsouzený dlužník zmizí, rozplyne se, transformuje tak, že ani nejostřejší exekutor ho nemůže oblepit samolepkami a vyrazit z něj něco, co by aspoň pokrylo náklady řízení. Moje firma, například, jede v takových třech soudech za účelem dosažení svých odpracovaných zisků a nejkratší soud se táhne pouhých pět let.

Pan poslanec Marek Benda (dříve něco, dnes taky něco) je, pokud si dobře pamatuju, v nesocialistickém českém parlamentu od začátku až do konce, a je tedy nepochybně jedním z těch, kteří jsou odpovědni za stav věcí u nás, a tedy i za stav justice. Jestliže se tedy po dvaceti letech v branži rozhodne až teď, kdy se mu to populisticky hodí do krámu (dříve politika, dnes krám), popohánět jeden z našich soudů k vyšší rychlosti, zaslouží si, aby od nás, kteří musí u soudu pokorně čekat se zmuchlanou čepicí v dlani, pár milých slov:

Vážený pane Bendo, když jste se až dosud nestaral o tempo našich soudů, já vám tedy přeju, ať se teď to vaše řízení táhne jak všechna ta moje. Vy a vaši kolegové teď na tom jednom příkladu máte možnost poznat, jaké to je, když jste něco zanedbali a ono se to nakonec přestalo dotýkat jen toho bezejmenného voličského davu. Došlo i na vás.

Až budete starší, poznáte stejnou cestou, že jste za poměrně slušné platy zanedbali spoustu věcí ve zdravotnictví, v sociálním systému a kdybyste řízením osudu přestal být poslancem a musel se živit vlastníma rukama nebo vlastní hlavou, poznáte ještě, co jste všechno zanedbali ve vytváření prostoru pro samostatné, tvořivé a podnikavé lidi, kteří chtějí stát na vlastních nohou bez berliček nějaké politické strany (dnes velké, zítra možná malé).