Jistě jste si všimli, že se na veřejnoprávních stanicích všeho druhu hovořilo až příliš dlouho a také zbytečně mnoho o sjezdu politické stany, které se podařilo dokonale propadnout parlamentními volbami. Proč se ta publicita točila jen kolem všech možných zástupných problémů, jen ne okolo dvou hlavních příčin volební prohry ČSSD? Proč asi nechce úzké vedení strany probírat veřejně dvě hlavní témata posledních parlamentních voleb? Témata, která jsou tím pravým důvodem jejich prohry?

Česká sociální demokracie si vykopala hrob svou proimigrační probruselskou orientací, která má zřetelně protinárodní charakter. Nepomohly ani zastírací manévry jako pochybné prohlášení, že jsme z celkového počtu nadiktovaného bruselskou kvótou přijali pouze 12 uprchlíků. Lidé žijící v blízkosti našich center pro tyto „nově příchozí“ si rychle spočítali, že na této oficiální informaci asi nebude něco v pořádku, a svépomocí rozšířili pravdu o skutečných počtech muslimských přistěhovalců dál.

Druhým vážným a táhlým problémem českých socialistů je osobnost Andreje Babiše. Orientovat se v této otázce je však složitější. Je zřejmé, že Babiš už v době svého vstupu do politiky odebral socialistům značnou část jejich voličů. Chytré volební heslo „Bude líp“ je totiž chytlavé pro kdekoho. Se zpožděnou reakcí idiota nakonec tehdejší stranické špičky vymyslely plán, jak tuto nenadálou překážku v unijně evropském socialistickém usilování odstranit. Stali jsme se svědky kauz „Korunové dluhopisy“ a „Čapí hnízdo“. Jenže ouha, první kauza se záhy obrátila nejen ke špičkám TOP 09, ale i zpět k mnohým chamtivcům ve vlastní straně, takže po dohodě nenápadně skončila pod kobercem. Zbyla jen ta druhá, která byla pro jistotu vymyšlena tak, že i sama o sobě mohla svému účelu posloužit docela dobře.

Zkusme chvilku uvažovat. Právě v těchto dvou zásadních bodech nechce staronové vedení svůj postoj změnit ani o píď. Výroky jejich stranických mluvčích vyznívají všechny stejně a jsou snadno rozklíčovatelné. Přesvědčit své řadové straníky a také ostatní veřejnost, že jsme se volebním debaklem poučili, že jsme dnes noví a jiní. Ovšem pravda o příčinách, které katastrofální volební prohru skutečně způsobily, má zůstat veřejnosti i většině členů skryta. Proč? Protože nové vedení strany je pouze vedením staronovým. Nechce ze svého dosavadního sebevražedného prounijního kurzu slevit za žádnou cenu. A pokud bychom něco takového přece jen zaznamenali, můžeme si být jisti, že jde jen o stejné předstírání, které nám vůdci ČSSD předváděli v nedávné minulosti.

Jenže pomalu myslící čeští socialisté nepostřehli, že pragmatici v bruselském euromarxistickém aparátu se už dávno s Babišovým vlivem smířili a zároveň udělali vše pro to, aby si ho „překlopili“ na svou stranu. Podotýkám, že v bruselském vedení nesedí žádní hlupáci, ale zkušení političtí manipulátoři. Nakonec o tom vypovídá i současný neradostný stav celé unie, zejména podíváme-li se na její neustále snadno prostupnou vnější hranici a kvůli tomu rychle se zhoršující vnitřní bezpečnost. Není pak divu, že kritici obviňují vedení unie z přímé účasti na zosnování celé islamizační krize kontinentu.

Jistě jste zpozorovali, jak Babiš po volbách rychle zmírnil svoji dosavadní protiimigrační rétoriku a zároveň začal v Bruselu údajně „bojovat“ za větší český vliv na unijní dění. Jenže každému, kdo si prostudoval mechanismy bruselské exekutivy, je zřejmé, že bez zásadních změn dosavadní tzv. Lisabonské smlouvy a hlasovacích pravidel v rozhodujících unijních orgánech není možné dosáhnout sebemenšího pokroku ve prospěch menších zemí. Babiš nebabiš, stále budou rozhodovat socialističtí neoliberálové z Německa, Francie, Itálie a Španělska. Shrnuto, v Bruselu se podobně jako dříve odehrává jen další pokračování nehezkého politického loutkového divadla, jehož obecenstvem máme být krom jiných bezvýznamných nešťastníků také my, celý český národ.

Souručenství českých „levicových liberálů“, zkráceně probruselských euromarxistů a ostatních islamizačních sil, do kterého patří i souručenství většiny stran, které prohrály poslední volby, bylo zděšeno výhledem na možnou, byť i tichou spolupráci Babišova hnutí ANO s KSČM a národoveckou SPD Tomio Okamury. Babiš by pak pod tlakem nově utvořené politické dohody musel respektovat české národní zájmy jistě o něco více, než měl původně v plánu. Proto se naráz ocitla ve hře českého probruselského bloku, který se nestydí říkat si demokratický, varianta obnovení bývalé koalice ANO s ČSSD, a možná i KDU-ČSL, která je jak známo schopná všeho.

Výsledek sjezdu sociálních demokratů onomu pseudodemokratickému bloku podle očekávání nahrál. ČSSD nám navzdory všemu mlžení srozumitelně sděluje, že na dosavadní orientaci strany se v dohledné budoucnosti nemění vůbec nic. Teď je řada na Andreji Babišovi, protože nastal čas, kdy chtě nechtě už musí vyložit své karty na stůl. Měl by nám konečně ukázat, jak to s českým národem, tedy s námi se všemi, myslí doopravdy.

Totéž platí i o českých komunistech, jejichž hlasy či jejich mlčením by Babiš mohl podpořit a zároveň pojistit svůj případný obrat doleva. Tak se tedy chlapci ukažte, co jste zač. O další vaše názorové kotrmelce už nikdo nestojí. Těžko můžete svými dobře naučenými politickými prostocviky zastřít, že program Strany přímé demokracie je dnes jediným čitelným a smysluplným pronárodním programem.

A na závěr si, moji milí, pamatujte, že Evropu vlastní evropský lid, nikoli bruselští byrokrati, kteří krok za krokem nepřipravují nic jiného než novou formu komunismu v Evropské unii.