POLITIKA: Povolební úvaha
Naše dvě velké strany pokračovaly ve vzájemném soupeření. Jinými slovy, využily voleb do Evropského parlamentu, aby na sebe navzájem útočily.
ČSSD ví, kdo zavinil hospodářskou recesi (u nás se o krizi stále ještě nedá hovořit, i když není vyloučeno, že se nakonec dostaví). Byl to bývalý prezident Bush, bývalý premiér Topolánek a … kupodivu evropský poslanec pan Zahradil. Já se o příčiny finanční a posléze hospodářské krize, která postihla nejprve USA, živě zajímám a korespondoval jsem o ní s několika věhlasnými ekonomy. Na otázku po příčinách krize jsem slyšel nejrůznější odpovědi, ale všechny byly jaksi "zkusmo"; nenarazil jsem na odborníka, který by naprosto jednoznačně tvrdil, že krizi způsobilo to a to. Ona ekonomie není příliš exaktní věda.
ČSSD rovněž slibuje různé jistoty. Ovšem za předpokladu, že zlikviduje ODS. Bylo mi z toho úzko, protože jistotu vám nemůže dát sebelepší česká vláda. Co se týče jistot, pokud se vlády ujme ČSSD, mám jedinou: Razantně se zvýší naše celková zadluženost, na jejímž konci může být státní bankrot. Pak bude po všech jistotách najednou.
ODS na svých billboardech představovala sympatického Mirka Topolánka a nesympatického Jiřího Paroubka. Nabízela "řešení místo strašení". Nebylo ovšem patrné, co chce řešit. Ve vztahu k Evropské unii je ODS rozpolcená. Z Jiřího Paroubka na mne sice jde strach, ale nemám pocit, že by na něm bylo nejhorší to, že straší. Spíš slibuje nemožné.
Možná si ale řeknete, že nemá cenu ty billboardy takto rozebírat. Problémem ovšem je, že mnohdy zabírají. Kdyby tomu tak nebylo, politické strany by do nich neinvestovaly své (původně naše) miliony. A my křesťané musíme dbát na pravdivost a nespokojovat se pasivně se lží. A ty billboardy byly implicitně lživé. Všichni to víme; je ale třeba to říkat nahlas. Proto to říkám nahlas.
Nakonec se do Evropského parlamentu dostaly jen čtyři politické strany, což je proti předchozímu stavu ochuzení. Ubyli Evropští demokraté, Vladimír Železný a Jana Bobošíková. Už jsem zapomněl, za koho tam tito dva byli, ale v Evropském parlamentu mi věru chybět nebudou.
Propadli jak eurofederalisté (nová strana Jany Hybáškové měla na billboardech velmi sympatické tváře) z Evropské demokratické strany, tak všechny euroskeptické strany, zejména Strana svobodných občanů a Libertas. Míra porážky je pozoruhodná, uvážíme-li, že euroskeptiky vydatně podporuje prezident Václav Klaus.
Dále zaujal téměř tragický debakl zelených a následující odchod Martina Bursíka z vedení této strany. Musím říci, že se mi po něm bude trochu stýskat. S naprostou většinou jeho politických názorů jsem nesouhlasil a ani ho nelze považovat za příliš morálního člověka; mezi našimi politiky ale vynikal tím, že se nesnižoval k trapným osobním invektivám a mnohdy dokázal i věcně promluvit. Mezi slepými jednooký králem. Zelení zřejmě definitivně dojeli na vnitřní rozbroje. Jako bývalý pastor, který se po své rezignaci trochu motal v politice, mohu říci, že zakládání politické strany je trochu podobné zakládání sboru: Když vám to vyroste moc rychle, nebývá to příliš stabilní. Strana zelených se stala do velké míry útočištěm bývalých voličů ODA a Unie svobody; po třech letech v parlamentu se ale ukázalo, že tento projekt pro ně asi není.
Konečně je třeba zmínit i smutnou skutečnost, že neonacistická a protiromská Dělnická strana získala procento hlasů, a tudíž nárok na třičtvrtěmilionový státní příspěvek. (Strany, které získaly alespoň jedno procento hlasů, mají nárok na 30 korun za každý hlas.) Naneštěstí tento malý úspěch Dělnické strany není poslední. Sice možná bude zrušena, ale protože problémy, na nichž parazituje, nezmizí (vláda nedělá a v dohledné době neudělá nic pro to, aby zmizely), v příštích volbách, tentokrát parlamentních, zaboduje buď ona, nebo nějaký její klon, který vznikne vzápětí po jejím zákazu.
Celkově se Evropa v těchto volbách posunula doprava. V některých zemích získaly body strany, které jsou označovány za extremistické. V Nizozemsku získala 4 mandáty z 25 "Strana pro svobodu" Geerta Wilderse, který proslul natočením patnáctiminutového filmu "Fitna", v němž prokládá projevy militantních islamistů s citáty z Koránu. (Musím říci, že jsem na tomto filmu neshledal nic nepravdivého.) Ve Wildersově případu mám pocit, že se za "extrémistu" pokládá člověk, který chce řešit problémy, před nimiž je politicky korektní strkat hlavu do písku. Větší obavy vzbuzuje úspěch britské Národní strany, která připomíná nacisty podobně jako Dělnická strana. A byla ve své zemi úspěšná ze stejných důvodů.
Celkový mírný posun doprava by mohl další vývoj v Evropě přece jenom trochu pozitivně ovlivnit. Způsob dosavadního prohlubování evropské integrace byl Evropany v podstatě odmítnut - nebo by byl odmítnut, kdyby se všude konala referenda jako v Irsku. To však neznamená, že myšlenka integrace Evropy je v zásadě špatná. Řekl bych dokonce, že je vzhledem k současnému světovému vývoji nezbytná. Nesmí ale probíhat na levicově-liberálním půdorysu.
My v Čechách půjdeme v říjnu k urnám znovu. Obecně platí princip, že kdo předčasné volby vyvolá, ten je prohraje. O poslancích Tlustém, Schwippelovi, Ranincovi a o poslankyních Zubové a Jakubkové už neuslyšíme. O ČSSD uslyšíme hodně. Nebudu se tajit názorem, že bych si přál, kdyby prohrála raději ty volby parlamentní než ty evropské.
10. června 2009
