Výsledky voleb nám připomínají královskou hru, kterou šachy bezesporu jsou. Již přes dva měsíce se mluví o povolebním patu, který je dán rozložením sil v poslanecké sněmovně 100:100. Šachy jsou o strategii a taktice, a tak mají k politice opravdu blízko. V následujících řádcích se o tom přesvědčíme.

Když už mluvíme o patu, tak ten může v šachu nastat ve třech případech, které se povolební situaci velmi podobají:

1. Soupeř je na tahu a nemá kam táhnout - při poměru sil 100:100 ani jedna strana nemusí získat důvěru vlády, pokud se budou navzájem blokovat.
2. Třikrát za sebou se opakuje stejná pozice - toto pravidlo nám může z ústavy připomínat tři neúspěšné pokusy o sestavení vlády, po kterých nastávají předčasné volby.
3. Jednomu soupeři vyprší čas na hru, ale druhý soupeř nemá dostatek figur, aby jimi dal mat - ano, dva měsíce již uplynuly a dosud ještě ani nikdo nebyl pověřen sestavením vlády. A bez vzájemné dohody dvou nejsilnějších stran nikdo nebude mít dost sil sestavit funkční vládu. Navíc, pokud bude sněmovna tři měsíce neschopná se usnášet (i když její zasedání není přerušeno), prezident by ji měl rozpustit a vypsat nové volby. Takže na zvolení předsedy sněmovny je již méně než měsíc.

Dalo by se říci, že Topolánek má se svými spojenci bílé a Paroubek se svými druhy černé. Takže Topolánek má výhodu iniciativy, ale postavení je stejně víceméně vyrovnané. Co s tím? Buď přijmout remízu a dohodnout se na vládě, nebo se domluvit na odehrání další partie - konání předčasných voleb. Jenže bez společné vůle nejde ani jedno ani druhé. Leda počkat na tři neúspěšná sestavení vlády, která by dle ústavy vedla k nové partii - předčasným volbám.

Zde je ovšem riziko, že pokud bude sestavením vlády pověřen i Paroubek, pokusí se některé bílé figury přebarvit na černé. Což by na naší politické šachovnici nebyl zdaleka první případ přebarvování politických figurek. Dokonce v tom máme docela silnou tradici s širokou paletou barev.

A teď se podívejme na šachy z trochu jiného úhlu pohledu.

Na povolební šachové scéně je důležitý hráč, který má také co do této partie mluvit, zvláště jeví-li se remízová. Prezident nelení a hraje si své partie s různými hráči těchto povolebních šachů. Samozřejmě s Topolánkem a pochopitelně i s Paroubkem. Také s Kalouskem, Bursíkem a dokonce i s komunistou Filipem. Protože to stále nepomáhá a prezident je silný šachista, rozhodne se se všemi aktéry zahrát simultánku. Pozve si je společně na hrad a vysvětlí jim své představy. Třeba se už rozhodne a situace se rozuzlí. I když možná nejde ani tak o simultánku, jako spíše o kibicování povolební šachů. Což je umožněno také tím, že ještě nikdo nebyl pověřen sestavením vlády a prezident má tudíž větší roli než je obvyklé. Současně to může budit také podezření, že prezident hraje partii i sám za sebe a za své znovuzvolení.

Nicméně, co může někoho docela bavit, může už všechny ostatní poněkud otravovat. Ono také není divu, vždyť první partie trvá dlouho a ještě je v remízovém postavení.

Což takhle pánové už první partii uzavřít a vládnout nebo si to znovu rozdat za podmínek, které pokud možno zabrání další remíze!

Ať už děláte to, za co jste z našich daní placeni.