Policejní reforma bez policistů, kteří jsou pro svou práci zapálení, kteří jsou schopni dát psaným plánům tvář a využít je k účinnému boji proti zločinu, nemá valný smysl. Ministr vnitra Ivan Langer to na jaře myslel s reformou policie pravděpodobně upřímně. Jenže bez osobností, jakou je šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice a do jisté míry ředitelka protikorupční jednotky Renata Strnadová, se Langerovi reforma rozpadá na prázdné proklamace, vyslovované představiteli zákona, kteří neumějí o moc víc, než se schovávat za psané předpisy, aniž by byli schopni pojmenovat, proti jakému zločinu má policie bojovat.

Jako vzor Bratton

Je nutné uvést příklad a vyberme si ten nejznámější. Počátkem devadesátých let se stal šéfem newyorské policie Bill Bratton. Charismatický muž nastoupil do funkce s heslem „ztratili jsme naše ulice a školy, protože jsme si je nechali vzít“. Prvním jeho krokem byla rozsáhlá čistka v policii, propustil policejní důstojníky, které podezíral, že ve svých funkcích jen pohodlně přežívají, bez zájmu o to, co se děje v newyorských ulicích, a nahradil je desítkami mladých poručíků. Bratton odešel z funkce v roce 1996. Počet zločinů v New Yorku klesl za šest let jeho vlády na polovinu.

Podobných případů bychom našli ve světě víc. Noví policejní šéfové inspirovali svým nadšením své podřízené, dokázali přesvědčit politiky ke změně zákonů, které měnily tvář boje proti zločinu. Utajení svědkové, práce policejních agentů v podsvětí, sliby beztrestnosti za svědectví, definice zločinného spolčení nebo přesné vymezení korupce. V Česku jsme něco podobného prožili v první půli devadesátých let.

Někdejší příslušníky komunistické veřejné bezpečnosti nahradili na vedoucích místech noví lidé, kteří brali boj proti zločinu vážně. Jenže nakonec neměli šanci dotáhnout svou práci do konce, na sklonku devadesátých let, po nástupu sociální demokracie (podporované opoziční smlouvou) k moci, se do řady nejvyšších policejních míst vrátili staří „vébáci“ - z pohledu Brattona ti pohodlní, ohební, kteří neměli o potlačování zločinu valný zájem. Přežilo jen pár polistopadových důstojníků, jejich reprezentantem je především Kubice a teď odchází i on. S ním desítky jeho podřízených, pro něž byl boj proti organizovanému zločinu smyslem jejich práce, ne jen zástěrkou nějakého přežívání s dobrým sociálním zabezpečením. I ti politici, kteří jsou rádi, že Kubice končí, mají najednou velký problém.

Ten problém je daleko větší, než si dnes umíme představit. Vůbec nejde jen o to, kdo nahradí Kubiceho a jeho detektivy se všemi jejich zkušenostmi, jejich agenty v podsvětí a počítači plnými tříští důležitých informací. Bezkrevní úředníci s policejními služebními průkazy mohou vše, co se útvaru pro odhalování organizovaného zločinu dosud podařilo vyšetřit, úplně zasklít. Ale Kubice je zároveň důkazem, že ani charismatická osobnost se neprosadí, pokud za ní nestojí funkční systém, podporovaný politiky.

Osamělá policie

Samotná policie je v boji proti zločinu slabá. Musí za ní stát veřejní žalobci - státní zástupci, kteří na vyšetřování dohlížejí, kteří jako zkušení právníci, znalí zahraničních právních řádů, vědí, co si může policie dovolit, a co už je naopak za hranicí zákona a morálky, kde začíná zneužití moci.

Přínos Kubiceho a jemu podobných policejních důstojníků spočíval v tom, že byli průkopníky cesty, kterou známe třeba ze starých unijních zemí, nemluvě o USA. Dá se to nazvat jednoduše - pokud někdo šidí, podvádí a okrádá společnost, mělo by to mít ohlas v mluvě zákonů, v možnosti takového člověka potrestat. Protože chytrý zločinec stále vymýšlí nové formy podvodů, kterým je nutné přizpůsobit zákony a práci policie.

Jestli Kubiceho útvar a třeba i BIS léta předkládá informace o vlivu gangsterů a mafiánů na státní správu, o podezření korupce úředníků, měla by moc hledat cestu, jak se s tím vyrovnat. V USA by také neodsoudili řadu korupčníků, kdyby proti nim - za slib nižšího trestu - nesvědčili ti méně významní zločinci. Jiný příklad. V Česku existuje zákon, povolující hazard, který jde neuvěřitelně na ruku majitelům heren a kasin. Dovoluje prát špinavé peníze nebo daňové úniky, aniž by je bylo možné trestat, protože zákon nedovoluje je odhalit. S tím policisté nepohnou, to musí udělat politici.

Novou zprávou je, že Kubiceho ve funkci dočasně nahradí Robert Šlachta, dlouholetý náměstek Národní protidrogové brigády. Proč ne, ale nebude-li přemýšlet o tom, jak získat pro policii prostor k vyšetřování zásadních zločinů - a zatím se v tom nijak nepředvedl - zůstane jen figurkou v rukou mocných.

LN, 9.11.2007

Autor je redaktor Respektu