Někdy se sejdou zprávy, které pamětníkovi v hlavě "secvaknou". Starší mezi námi si jistě pamatují, že "Poučení z krizového vývoje" byl dokument, který Ústřední výbor KSČ schválil 10. prosince 1970 a kterým se "souzi" domnívali vyřešit všechny problémy, ač to byl vlastně takový pohřební dopis československých stalinistů. To má tak člověk nadosmrti v hlavě. A co to další?

V současných novinách, pokud všichni nepíší o Ukrajině, občas problesknou i jiné zajímavé zprávy. Ta první je, že Obama asi a možná určitě přijme pana Nulu, tedy Sobotku, protože budou v posledním výklenku v Kapitolu instalovat Havlovu bustu. Havel je v očích Američanů živým ztělesněním snového ideálu "filozofa na trůně" a také modelem, do kterého si americká levice projektuje vše, co by ráda, ale co sama nedokáže. Ale buďme rádi: "Jednou svatý - vždycky svatý!" A my Češi jsme jeho lid. My jsem ho zvolili. Odteď až na věky.

Druhou zprávou je obecně přetřásaná informace, že v budoucím Evropském parlamentu se připravuje "velká koalice" levice s pravicí, protože skoro určitě do něj bude zvoleno plno poslanců antisystémových stran.

Není možné, aby člověka nenapadlo, že velký světový státník Havel nás svojí osobou uvedl do Pantheonu západní civilizace, velkého vzoru i pro Evropskou unii, a zároveň jeho vyznavači a uctívači byli největšími nepřáteli jakékoliv "velké koalice" u nás. Ačkoliv úspěšné státy vedle nás, se stejnou historií a zásadní duševní výbavou, tedy Německo a Rakousko, právě na velkých koalicích vybudovaly svůj ekonomický a politický úspěch. A slovně jsou nám jejich kultura a politika dávány jeho vyznavači za vzor.

No, nejprve je nutno si uvědomit, že uctívači a vyznavači nejsou totéž, co sám dotyčný "svatý". Lze si jen těžko ve skutečnosti myslet, že například "husité", zvláště pak "Sirotci", byli skutečnými duchovními dědici velkého reformátora Husa.

Za druhé, pravda je, že v Čechách naší intelektuální špičce už tradičně nedochází, že ideály se musí do praxe cedit přes síto reality. Nadšení komunisté, a to včetně vzdělaných intelektuálů v roce 1948, nechali zrušit z ideologických důvodů i holiče a krejčí a ševce, takže jsme se v tomhle rychle vyrovnali Albánii, Rumunsku a Číně. Výsledky neseme dodnes. Ta neskutečná nadutost mainstreamových intošů nás neustále ničí.

Dodnes - podle představy, že krejčí a švec jsou "kapitalisté" a vydřiduši - každý, kdo "nepracuje poctivě", tedy jako státní zaměstnanec, je morálně podezřelá a jistě i nevhodná osoba. Toto přesvědčení svými činy dokazují od roku 1989 jak veškerá media, tak i všechny vlády, od Klausových přes Zemanovy boys a Špidlisty až po Sobotkovu grupu.

Také ona česká ideologická zaťatost v otázce "velké koalice" je neuvěřitelná. Bruseláci, ať si o nich myslíme, co chceme, pracují a myslí daleko více pragmaticky. Když to vypadá, že by mohly antisystémové strany získat vliv, pilně vyjednávají už dnes o spolupráci v budoucím evropském parlamentu s Babišem. Protože Babišovo ANO není žádná antisystémová strana, jak tomu věří asi tak 80 % jeho voličů. Je to strana, která chce systém uchovat a uplatnit své zájmy. Jako každá politická partaj.

Můžeme jen plakat nad tím, že ideologická česká zaťatost, kterou správně označuje Merkelová jako "české husitství", neumožnila v době, kdy by velká koalice umožnila – jistěže s rozdělením vlivu, ale rozhodně s menšími lumpárnami, než se pak dělo - stát konsolidovat. "Pravda a láska", mainstreamoví novináři, co začínali psát ještě za bolševika, a různí političtí mašíblové vyvolali takovou mediální štvanici, že to prostě nešlo. Takže hlavní antisystémovou stranu, tedy KSČM, vypěstovali a vypiplali až k dnešnímu třetímu místu ve volebních preferencích. A vyrobili další různé pseudostrany, jako byla ODA, DEU, Věci veřejné a dnes Okamurovci.

Jak se zdá, většině našich vůdčích duchů to dodnes nedošlo. Takže po pravděpodobném úspěchu ANO ve volbách do EU můžeme předpokládat, že se jejich poslanci nejen neztratí, ale svým postavením "jazýčku na vahách" jedné z rozhodujících skupin europarlamentu v něm začnou konečně hrát nějakou pořádnou roli. Mimo jiné proto, že většina oněch "vůdčích duchů" naší "pražské kavárny" a klubu Pravdy a lásky by bez peněz od státu umřela hlady, Babiš a jeho hlavní kůň do EU by se bez státních peněz uživili tak jako tak. A dobře.

No a co se týče toho "na nebevzetí Václava Havla", což přeji jemu a nám všem, bylo by dobře počkat s výměnou předsedy Bohouše Rovnátka Sobotky až do té slávy v Kapitolu.

Ono by fakt nevypadalo dobře, kdyby jel na tu instalaci busty Havla za ČR ausgerechtet Babiš, významný produkt doby konce normalizace a začátku postkomunismu, muž popatlaný KSČ a jejími různými údy. I když by s mezi komisaři EU jistě cítil jako ryba ve vodě. Většina z nich, tak jako Babiš, jsou staří prověření "soudruzi" z místních komunistických stran. Tam by to nevadilo. V Kongresu USA asi ano.

A představa, že by se tam motal za nás Zeman, muž bývalé vysoké inteligence, dnes tělesná troska obklopená podivnou partou, to by bylo asi k nepřežití. Aby pak tu bustu senátoři raději "náhodou neupustili" a neřekli, že příště máme poslat někoho, kdo je víc "salonfähig".

Už třeba proto, že Havlovi - Václav i Dáša - vypadali, jako kdyby mezi tou největší elitou světa sáli i mateřské mléko, ovšem Zeman tak rozhodně nevypadá.

Schválně: Napadne někoho, že se lze zbavit u nás neodstranitelných stalinistů z KSČM jen tím, že udělá pořádnou a trvalou "velkou koalici"? Nebo budeme čekat spolu s intoši na to, až bude u nás jednou vládnout něco jako VV či Okamura společně pod "rukavodstvom" soudruhů v čele se soudružkou Smelovou?

Takže, poučíme se i my z naší ideologické zaťatosti?