POLITIKA: Poučení voliče ODS
ODS sestavila již druhou vládu od voleb a hle, co jejím prostřednictvím voliči ODS nabízí: Kroky vedoucí k omezení domácí energetické výroby (a tedy k dovozu energie ze zahraničí). Ministry propojené se zahraničními zájmy a donedávna placené z veřejných prostředků cizích zemí za práci, která nebyla slučitelná se zájmy vlastní země. Místo slibované stranicky vyhraněné vlády obsazuje vládní místa nestraníky, u nichž je velmi nezřetelná politická orientace. V některých případech jde de facto přímo o lobbisty zájmů určitých částí daného resortu. Na některá ministerstva, která konečně začínala fungovat, posílá ministry, kteří mají k resortu jen volný vztah a jsou evidentně příslibem dalších personálních explozí v úřadě i celém resortu, a tedy zárukou neklidu a diskontinuity započaté práce.
Volič ODS je asi překvapen tím, jak snadno se strana zbavuje svých lidí, jak lidi, které ještě včera vydávala za ultimativní odborníky, dnes po stránce odborné i lidské veřejně deklasuje. Jak strana, která má mezi svými členy i sympatizanty značné množství expertů na většinu odborných oblastí, nechává vnitřní život v úřadech a resortech ovlivňovat rozmanitými diletanty (jejichž jedinou kvalifikací je prošlá průkazka exposlance), což je praxe, za kterou ODS tradičně vždy odsuzovala své protivníky.
Volič ODS asi velmi překvapeně hledí na skutečnost, že vláda vedená předsedou ODS, má ve svém středu ministra, který je sice formálně bez portfeje (tedy v překladu: do koaličního počtu), ale dle svých slov náplň jeho mise spočívá v řešení otázek romské minority, genderové emancipace či odlišné sexuální orientace. Ministra s takovou pracovní náplní neměl ve své vládě ani Vladimír Špidla, který k podobným socialistickým experimentům přirozeně tíhl. V tomto smyslu stojí tedy dnešní kabinet vedený ODS nalevo od Špidly.
Volič ODS je pravděpodobně nejvíc polekán zjištěním, že premiér, který měl – díky svému volebnímu výsledku, blížícímu se 40% – značnou šanci bouchnout do stolu a diktovat si podmínky, ustoupil koaličním stranám naprosto ve všem, a to i v záležitostech opravdu klíčových (a to není jen post ministra zahraničí pro Karla Schwarzenberga, ač to také). Volič ODS si nutně položí otázku: Jestliže mnou zvolená strana se chová takto slabošsky a defenzivně v okamžiku, kdy vládu teprve sestavuje, jak se potom bude chovat ve vládě, která bude vládnout? Laťka ústupků byla už posazena tak nízko, že už ji nelze snížit, jen přeskakovat. Nemůže se tedy volič ODS nadít, že od nynějška bude jen trpným svědkem, jak jím zvolená strana vyměnila své vládní žejdlíky za toto trpné přeskakování laťky, kterou sice nazývá rozumným kompromisem, ale zřetelně jde o ryzí kapitulantství? Bude to ještě ta ODS, kterou tento volič loni volil? Nebude to už úplně jiná strana, kterou by – znav dnešní stav – loni nevolil?
Pokud si dnešní vedení ODS neklade tyto otázky, je na voličích, aby je začali hlasitě klást. Hrozí totiž jedno nebezpečí: když na tyto své otázky nedostanou uspokojivou odpověď, tak nejen že příště nepůjdou volit ODS, ale je docela možné, že nepůjdou volit vůbec. Co by to znamenalo, nechť si každý s kalkulačkou nad poměrným volebním zákonem spočítá sám.
(Psáno pro Česká média)