POLITIKA: Potkali se u Kolína a vydělali balík
Ten úspěšný kšeft totiž trochu připomíná večerníček, v němž se potkali u Kolína dva medvědi a jeden z nich byl vždy za napáleného prosťáčka. V našem příběhu jsou těmi prosťáčky kupodivu zkušení podnikatelé a finančníci a rafinovaným medvědem je mladý koncipient.
Začíná to tím, že z ministerstva průmyslu odejde náměstek ministra Robert Sýkora, který má na starosti energetiku. Ten čistě náhodou koupí za komických tři sta tisíc korun třetinu ve společnosti Moravia Energo od lidí spojených se společností Czechpol, která právě udělala prima obchod se státní ČEZ. Moravia Energo bude vydělávat desítky milionů ročně, ale zkušení byznysmeni prodaji své tučné sousto právě mladému muži opouštějícímu státní služby. Nejspíše pro jeho upřímný pohled a na výzvu „pane, pojďte si hrát“. Z akcií začnou krátce nato téci milionové dividendy.
Pak z toho dividendy téci přestanou, takže co s akciemi, že? Majoritní vlastník, ocelář Tomáš Chrenek, nabízí poměrně směšných 26 milionů, ale Sýkora ani moc nevyjednává a za dodnes nejasnou cenu prodává své akcie raději Stanislavu Grossovi. Nenabízí je předtím nikde na trhu, nikomu, kdo by mohl mít zájem o energetický byznys a kdo by byl ochoten je koupit za vyšší cenu. Obvyklé obchodní jednání o prodeji těchto podílů probíhá tak, že se na trhu sonduje, kdo by kolik dal, a nakonec je majoritní vlastník donucen zaplatit ještě vyšší cenu, protože právě pro něj má držení dokoupení akcií největší smysl a většinou vůbec nestojí o to, aby se mu ve firmě promenovali jako minoritní akcionáři nějací finančníci s advokáty a dělali mu problémy. Vysvětlení, že Gross má lepší vztahy s Chrenkem, je v této souvislosti úsměvné.
Expremiér na koupi zcela jednoduše sežene nějakých patnáct milionů jako úvěr na minoritní balík akcií, který řadu let nevynese ani korunu. Takové půjčky se obvykle nedávají ani hodně dobrým kamarádům. Gross přesto získá milionové financování dvakrát. Přitom se ukáže, že i Standu, nejen Roberta, mají chlapi od Czechpolu rádi. Richard Kučík, který byl u této transakce zřejmě od počátku, půjčí Grossovi bez velkých řečí a během pár hodin. Vůbec mu nevadí, že to, co před pár lety mělo hodnotu prý tři sta tisíc, nyní stojí zhruba stokrát tolik.
A za pár dní koupil balík akcií Moravie Energo slovenský miliardář za čtyřnásobek původní ceny. Kučík má dnes jistě radost, protože jeho původní majetek, kterého se jako nepotřebného zbavil, má nyní, v rukách někoho úplně jiného, cenu třistakrát, možná čtyřistakrát větší, a je celý šťastný, že může při realizaci tohoto obchodu pomáhat. Nakonec kdo by neodolal tomu klučinovi, který své zbohatnutí dva roky po odchodu z vysokých státních funkcí vysvětluje přece tak upřímně!
Leč daňový poplatník si matně připomene, jak to za vlád, jichž se Stanislav Gross účastnil, chodilo. Jak se třeba jisté partě uhlobaronů prodal minoritní podíl v Mostecké uhelné za šest set milionů a za rok a něco identický balík akcií koupil Pavel Tykač za devět a půl miliardy.
Nebo jak většinoví vlastníci OKD získali minoritní státní podíl za čtyři miliardy, ačkoli jen hodnota podnikových bytů několikanásobně převyšuje takto spočtenou cenu. Byly to Grossem řízené nebo zásadně ovlivňované kabinety, které prodávaly firmy z portfolia ČKA za třetí, čtvrté, nebo i nejhorší nabídky. O mnoha sporných státních zakázkách nemluvě.
Není divu, že dnes by se sociální demokraté, kteří se Stanislavem Grossem seděli ve vládě a spolurozhodovali o těchto obchodech, svého expředsedy rádi zbavili a už ho vůbec nikdy neviděli. Někdo by se totiž mohl začít pídit, jaké usnesení vlády stálo na začátku tohoto zázračného zbohatnutí advokátního koncipienta.
MfD, 15.10.2007