Americký ministr zahraničí má dva náměstky, český ministr zdravotnictví jich potřebuje deset. Tento fakt se obnažil po nástupu nového ministra, který bude mít v Česku na starosti medicínu.

Sociální demokrat Miloslav Ludvík nastoupil 30. listopadu a ze všeho nejdříve hned dvěma náměstkům oznámil, že s nimi už nadále nepočítá a jejich sekce hodlá zrušit. Nebude tak snadné se jich zbavit, protože mu plán ještě musí schválit vláda.

Přesto zbývá Ludvíkovi ještě osm náměstků, každý s platem 80 tisíc měsíčně a s ročními odměnami 200 tisíc. Takový je jeden z důsledků zákona o státní službě v podobě, jak ji zavedla současná vláda.

Dalo by se aspoň očekávat, že ministr Ludvík bude mít k ruce dělný tým, kde se bude osm vysokých a plně kvalifikovaných státních úředníků předhánět, jak vylepšit zdravotní péči a zajistit, že všechny peníze z pojistného budou využity ve prospěch pacientů, efektivně a do posledního haléře.

S takovým očekáváním je však v rozporu další krok ministra, který na ministerstvo přitáhl bývalého ředitele Královéhradecké nemocnice Romana Prymulu jako svého hlavního poradce. K čemu by potřeboval superporadce, kdyby měl osm skvělých náměstků?

Lenka se dvěma příjmeními

Potíž je v tom, jaké náměstky vlastně zdědil. Zdejší šéfové zdravotnictví měli vždy k ruce pět zástupců včetně Hlavního hygienika České republiky. K tomu přistupovali ekonomický náměstek a náměstci pro legislativu, zdravotní péči a zdravotní pojištění. Po zavedení zákona o státní službě se jich přidalo dalších pět. Dva náměstci měli na starost mezinárodní záležitosti a strategie, což vypadá na uměle vytvořené sekce. Ludvík právě tyto dva náměstky propustil.

Vedle toho zákon ustanovil pozici politického náměstka. Není jasné, co by měl dělat, v každém případě si strany nechtějí nechat vzít volné křeslo, a proto jako ministrova politického zástupce jmenovali svého člověka sociální demokraté i hnutí ANO. Proti koaličním stranám ovšem Ludvík jít nemůže, a proto mohou oba ve svých funkcích zůstat. Pak ještě zbývá státní tajemník, to je něco jako personální šéf, a na toho je ministr z principu také krátký.

Zákon o státní službě měl zajistit nezávislost odborníků ve vysokých státních funkcích na politické moci. Dosavadní bilance je však jiná. Zvětšil byrokracii, nabídl nová místa politickým stranám a odborníky nepřivedl. Každý rozumný člověk musí uvítat, když náměstci nebudou tak chránění, aby je přece jen šlo vyhodit. Pro spravedlnost je nutno dodat, že obdobné poměry jsou i v ostatních resortech.

Obskurnost poměrů nastolených zákonem o státní službě ilustruje jeden detail z Ludvíkova úřadu. Nový ministr nepropustil náměstky, ale náměstkyně, které se jmenují Lenka Ptáčková Melicharová a Lenka Taie Kolaříková. I když patří do kategorie odborných náměstků, ani jedna z nich ve zdravotnictví do roku 2015 nepracovala, ale obě se na ministerstvo dostaly se stranickým krytím, konkrétně lidovců a sociálních demokratů.

Jako politická náměstkyně zůstala Ludvíkovi ještě Lenka Teska Arnoštová a jako místopředsedkyně ČSSD také zůstane. Ministr ji hodlá pověřit tím, aby hájila práva pacientů. Člověka logicky napadne, že i jedna Lenka se dvěma příjmeními je na ministerstvo zdravotnictví až dost. Přítomnost tří osob s obdobně neobvyklým jménem je už skutečnost, která je za hranicí racionality, a tedy nejde pochopit.