19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Potácení na kraji propasti

14.4.2021

Sociální demokracii scházejí lídři i politická invence, není proč je volit

Dubnový sjezd ČSSD se určitě zapíše do skoro již stopadesátileté historie strany, poněvadž proběhl celý online. Bohužel, nic dalšího zajímavého se o něm vlastně nedá konstatovat. Jinak pouze potvrdil krizi, v níž se strana už dlouhou dobu potácí. A hrozí jí, že se ani nedostane do parlamentu, a její dějiny tak vlastně skončí.

K hranici třiceti procent vynesl sociální demokraty populismus. Nejprve Miloše Zemana, posléze i Jiřího Paroubka, kterému k oranžové tsunami v krajských a senátních volbách z podzimu 2008 stačil útok na třicetikorunový poplatek ve zdravotnictví. Recept na záchranu je tedy prostý: silný populistický leader, alfa samec. Ale co dělat, když nikdo takový v současné době členskou legitimaci sociální demokracie v kapse nenosí?

Demonstrovat ano, volit ne

Slabí lídři Bohuslav Sobotka a po něm Jan Hamáček dostali ČSSD kamsi na začátek. Nikoliv do dubna 1878, kdy v pražském hostinci U Kaštanu vznikla, ale do první poloviny devadesátých let, kdy ji vedl navrátilec z emigrace Jiří Horák. Profesor politologie a významný činitel exilové sociální demokracie sice dokázal stranu nakonec dostat do parlamentu, avšak jeho linie kultivované opozice vůči vládě body nepřinášela. Ty zařídil až Miloš Zeman pomocí ostré rétoriky o vládě prostitutek a tunelářů.

Když premiér Sobotka vypuzoval Andreje Babiše ze svého kabinetu, až mu prezident Zeman na Hradě hrozil holí, vyvolal demonstrace na svou podporu. Přišli tam ovšem lidé, jimž vadil Zeman a kteří nehodlali sociální demokraty volit ani náhodou, a to ani kdyby prezident Bohuslava Sobotku vsadil do hradní hladomorny nebo mu nechal nazout španělskou botu. Pro stranu dost nepříjemná situace – míněna samozřejmě ona voličská neochota.

Podobný vzoreček se opakoval i s jinak dost nevýrazným ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem, hlavním sjezdovým vyzyvatelem Jana Hamáčka. Občas sice utrousil prozápadní výrok, jemuž však na sociálních sítích zatleskali voliči Pirátů, STANu, TOP 09 či ODS. „Potřebujeme nalákat levicové voliče z pražských sídlišť. Lidé, kterým je Tomáš Petříček sympatický, ČSSD stejně volit nebudou,“ sdělil před sjezdem redakci webu Seznam Zprávy nejmenovaný zdroj z nitra ČSSD. Měl pravdu, ovšem levicové voliče evidentně nepřitahuje ani Jan Hamáček.

Odejít z vlády a ztratit „flek“

Sociálním demokratům mnozí nabízejí řešení v podobě odchodu z vlády. A v poslední době i ve srovnání s komunisty, které setrvale bídné preference patrně donutily dát Andreji Babišovi výpověď.

Ovšem mezi stranou vládní a stranou pouze parlamentně-podpůrnou existuje poměrně značný rozdíl. Sociální demokraté zkrátka obhospodařují několik ministerstev, což jim též umožňuje obsadit řadu pozic ve státní byrokracii svými lidmi. Heslo „odchod z vlády“ tudíž mnohé z nich staví před nepříjemnou perspektivu shánění nového zaměstnání.

ČSSD navíc vsadila na strategii, že plodné působení ve vládě voličům dobře prodá. Jejímu úspěchu ale brání v zásadě tři skutečnosti.

Za prvé, sociální demokraté nemají jasno, na jaké voliče vlastně zacílit. Snaha o moderní podobu liberálně-levicové strany, která kromě řešení sociálních otázek prosazuje též současnou liberální genderovou agendu nebo ekologická témata, narazila i kvůli tomu, že mladší městští voliči si prostě našli jiné reprezentanty a obecně u nás oproti Západu hlasují více napravo.

Tlačenka v Lidovém domě neletí

Za druhé, Tomáš Petříček, Jana Maláčová, ale i Jan Hamáček jsou mladí politici a mezi nimi a tradičními voliči ČSSD, spíše staršími lidmi z venkova a menších měst, tak zeje i generační propast. Volič v prvé řadě potřebuje získat pocit, že politik je někdo skoro jako on, člověk ze stejného těsta. Miloši Zemanovi tlačenka možná nikdy moc nechutnala, pokud však opravdu nikoliv, určitě dobře pochopil, že voličům musí vsugerovat, jak mu šmakuje. Což je důležitější než program.

A za třetí, ČSSD působí ve vládě už osmým rokem. A osmým rokem společně s ANO. Andrej Babiš je sice premiérem jedno volební období, leč fakticky už druhé. Ve vládě matného Bohuslava Sobotky Babiš vyčníval, což pěkně vystihoval bonmot, že Bohuslav Sobotka je premiérem ve vládě ministra financí Andreje Babiše. Ve společnosti pak sílí poptávka po změně, umocněná navíc nespokojeností s vlekoucí se pandemií a vládními restrikcemi. Ostatně, v podzimních krajských volbách Jan Hamáček hořce seznal, že obliba jeho červeného záchranářského svetru měla vskutku jepičí život.

Oproti tomu, může zrovna on za sebou nyní prásknout dveřmi na ministerstvu vnitra a zkusit svou stranu zachránit pomocí rétoriky ve stylu projevů z anticovidových demonstrací? Tuto parketu mu stejně už dávno vyfoukli jiní. Sociálním demokratům tak asi opravdu nezbývá nic jiného než doufat alespoň v dílčí úspěch strategie úspěšné vládní participace. Radí se jim vskutku těžko a jediná rada, která mě napadá, by se hodila spíše pro lidovce: Musíte se víc modlit!

Autor je politolog

LN, 12.4.2021