Když Ústavní soud v Brně odpálil svou (před)volební nálož, premiér dostal lehce hysterický záchvat v přímém přenosu. A prohlásil se – jak také jinak, že? – obětí jakéhosi spiknutí. Kampaně proti Babišovi, chcete-li. Aby zanedlouho oznámil, že nebude-li při hlasování o prodloužení výjimečného stavu v parlamentu po jeho, každý s ním nehlasující je víceméně tak trochu vrahem nebohých chorých. Toť pořádně tvrdá demagogie. Ale od předsedy vlády jsme už slyšeli horší věci.
Premiérův pragmatický spojenec Miloš Zeman v reakci na přicházející brněnskou „novotu starého podání“ rovněž nasadil tradiční zbraně. Nejprve zkusil přímo ovlivnit ústavní soudce v jejich rozhodování jarým vyhlášením sněmovních voleb a následně pozoruhodným psaním do moravské metropole.
Což ani u něj není převratný postup. Jde pouze o další etapu prezidentova „dlouhého pochodu“ vzhůru českými soudními instancemi. No a když se mu ani v jednom případě nezadařilo, alespoň vyhlásil, že předsedovi ÚS Rychetskému, jinak pouze jedinci mezi hlasujícími soudci, neudělí slíbený Řád bílého lva. Důvod tohoto právně sporného kroku? Někdejší místopředseda Zemanovy vlády a šéf Legislativní rady vlády, jehož jméno se skvělo na úhelných zákonech z legendární éry opo-smlouvy, nyní údajně poškodil republiku. Musí být proto ztrestán. Inu, podíl na rozbití zřejmě předem koncipovaných nápadů na prezidentovo povolební kutilství se rovná poškození země. Je to logické, vyjdeme-li z faktu, že hlava státu si odjakživa touží myslet, že „stát jsem já“. A tak se po několika na veřejnosti větraných srážkách i symbolicky rozžehnává s dalším (kolikátým již?) bývalým přítelem.
Ačkoli, a to si neopomeňme zdůraznit, načasování onoho výnosu působí opravdu podezřele. Nicméně na druhou stranu kvůli němu nemusí být Miloš Zeman zas až tolik škodný. Ve Sněmovně se pravděpodobně zvlášť za těchto okolností vyskytne „veletucet“ politických subjektů. A v takhle křehkém prostředí bude egomaniakální Hrad tahat za dosti dlouhý konopný špagát.
Sněmovní karty se svým způsobem rozdávají už dávno před hlasováním, nějakých osm měsíců do voleb. Stav, který patrně nepřispěje k prohloubení důvěry občanů ve stát. Jako by už takhle nebyla dostatečně podkopána. Tím spíš, kolik ještě ošklivých tahanic se urodí z bažin urychleného vyjednávání o nové podobě volebního zákona. A samozřejmě z normy samé, jejíž šití horkou jehlou určitě posléze vytěží každý, kdo nedopadne při skrutiniu podle očekávání. Ostatně dobře asi nedopadne žádný z občanů, přející si snadné zformování stabilní vlády pro obtížné časy. Zatrnout tudíž mimo jiné muselo premiérovi i nejnadějnější opozici – pod pirátskou vlajkou.
Všichni každopádně počali zbrojit do voleb. Málokdo s grácií, někteří přímo legračně. Vládně koaliční ČSSD varuje občany před zpravicověním ANO a snaží se o spojenectví se Zelenými. Byť je to partner prachbídný, dokazující propad atraktivity socanů. Polokoaliční KSČM by si zase letošních sto let vzniku odtržením od sociální demokracie nepřála „oslavit“ první existencí mimo zákonodárné sbory. Když už totiž konzervativní levice dříve ztratila zastoupení v Senátu, tímhle by své odumírání dotáhla k dokonalosti. A tak dává „ANOfertu“ otevřenou školu, když po zledovatělém covidovém svahu ujíždí od Strakovky pryč. Tak rychle, až se předsjezdovému předsedovi Filipovi hlava klepe.
Bude to ještě zmatek. Sobecké, lid zcela ignorující zájmy (uvnitř) partají teď navíc přímo vyvřely z „rokování“ o kontinuitě nouzového stavu. Některé infekce nám očividně vydrží i po podzimu.
Obdobný komentář publikoval Deník(.cz)