Ministr Jiří Pospíšil je už exministrem. Jeho odvolání překvapilo asi všechny, mě nevyjímaje.

Nemyslím si, že by Jiří Pospíšil byl špatným ministrem, ale já nesedím na vládě a nevím, co se tam při zasedáních a jednáních odehrává. Ať se nám to líbí nebo ne, je právem premiéra jmenovat do svého vládního týmu takové lidi, které tam chce mít, popřípadě odvolat kteréhokoli člena vlády.

Nebyli bychom Češi, aby se ihned nevyrojila spousta spekulací, proč tomu tak bylo, včetně různých zaručených zpráv, že to určitě bylo, protože... a následuje přehršel všech možných a všem naprosto jasných důvodů. Rovněž bychom nebyli Češi, pokud bychom ke každé spekulaci nevytvořili další dvě konspirativní teorie.

Dívám-li se na věc jako naprostá většina tohoto národa, tedy z pohledu voliče, pak se zas tak nic hrozného nestalo. Každý člověk je nahraditelný a jen velice málo osob je takových kvalit, že žádný nástupce jich nemůže dosáhnout. Několika takovými lidmi disponuje i náš stát.

Ministr, tedy vlastně už exministr Pospíšil byl populární. Jenže popularita neznamená nutně kvalitu. Není to tak dávno, kdy žebříčkům popularity vévodil jakýsi nedoučený mašinfíra. Zrovna tak dodnes populární expremiér a kandidát na prezidenta Fischer. Ten je populární, ale o kvalitě jeho politické práce vypovídá průšvih s fotovoltaikou a to, že ve funkci premiéra neudělal vůbec nic.

Premiér Nečas se nechal slyšet, že mu nezáleží na tom, zda mu veřejnost tleská či ne. Je v tom velký kus pravdy. Pokud politikovi záleží jen na potlesku veřejnosti, pak je nutně populistický a rozhoduje se čistě podle veřejného mínění, aniž by bral v potaz reálnou situaci státu.

Hlavní spekulace k odvolání Jiřího Pospíšila naznačuje, že důvodem mělo být chystané jmenování Lenky Bradáčové do funkce šéfky vrchního zastupitelství v Praze. Osoba Lenky Bradáčové vynikla především v poslední době v případě korupční kauzy okolo Davida Ratha.

Nicméně paní Bradáčová má pověst tvrdé, neústupné, nesmlouvavé a nepodplatitelné státní zástupkyně. Myslím, že pokud by se udělal průzkum její popularity, byl by rovněž hodně vysoký. Upřímně, myslím si, že právě ona by mohla vnést pořádek do Vrchního zastupitelství v Praze a zbavit se různých zametačů.

Prý právě kvůli strachu různých kmotrů z její osoby byl učiněn nátlak na premiéra, aby Jiřího Pospíšila odvolal. Nevím, přijde mi to nepravděpodobné, ale připouštím, že taková možnost existuje. Každopádně by bylo dobře a já bych si to přál, aby nový ministr, který má být dnes jmenován, potvrdil Lenku Bradáčovou do nové funkce.

Odvolávání ministrů je premiérova zodpovědnost. Veřejnost mu nemůže diktovat, koho má mít ve svém vládním týmu. On jde se svou kůží na trh a on ponese společně se svou politickou stranou důsledky, udělal-li špatné rozhodnutí.

V žádném případě ale nelze z odvolání jednoho z ministrů dělat mohutnou aféru. Je s podivem, že socialisté, kteří nenechávají na vládě nit suchou a prakticky obden ji vyzývají k demisi, najednou křičí, že si premiér dovolil odvolat jednoho ministra.

Jiří Pospíšil byl nenápadný ministr. Možná právě proto, že nebyl tolik vidět, byl populární. Veřejnost o něm ví hlavně kvůli sporům s odvolaným šéfem pražského Vrchního zastupitelství Rampulou a hned vytváří divoké spekulace. Ale co vlastně veřejnost ví o Pospíšilově práci, jak zvládal dělat své úkoly, co se mu povedlo a co ne?

Jak jsem psal výše, popularita ještě není zárukou kvality. Pokud premiér tvrdí, že přesvědčení odvolat Jiřího Pospíšila z funkce v něm dozrávalo delší dobu, pak těžko může někdo tvrdit pravý opak, protože do cizí hlavy nevidí nikdo. Svět se odvoláním jednoho ministra nezboří a ani chleba lacinější nebude.

Nechme se překvapit novým ministrem spravedlnosti a jak si povede v otázce jmenování Lenky Bradáčové. Tato bublina může splasknout velmi rychle anebo naopak může bouchnout tak, že to smete i Nečase. Uvidíme za týden, čtrnáct dní. A do té doby se budeme bavit konspiracemi, ale vlastně i pak. Vždyť jsme Češi.