Máš-li problém, najdi si nepřítele, říkával předseda Mao. Miloš Zeman jeho poučku zdokonalil: Hledej nepřátele, i když žádné problémy nemáš.

Je přímo zvoleným prezidentem se solidním mandátem. Mohl by bez větších problémů plnit slib, který veřejnosti po svém zvolení dal, že bude prezidentem sjednotitelem. Jako ústavně neodpovědný prezident by se tak konec konců chovat měl.

Hlavy států, které slouží jako svorníky, však svoje politické názory na kontroverzní témata veřejně na odiv nedávají. Pochopitelně, nebývají přímo volené.

Přímo volený prezident má svoji vlastní politickou agendu, a pokud má dostát slibům, které ve volební kampani dával, stěží může současně být sjednotitelem.

O tento rozpor v ústavním postavení prezidenta se postaraly české politické strany nesmyslným zavedením přímé volby prezidenta. Poznamenejme na okraj, že jde o naprosté selhání Senátu jako ústavní pojistky. Leč stalo se.

Poslední konflikty, které vystupování prezidenta Zemana vyvolalo, by si zasloužily obecnější úvahu o postavení prezidenta v našem politickém systému.

Měli jsme výhodu a zároveň smůlu že po roce 1918 stála v čele státu osobnost, které užívala ve společnosti mimořádný morální kredit.

Na Masaryka se po roce 1918 celkem samozřejmě přenesla úcta prokazovaná rakouskému císaři. Česká veřejnost k instituci prezidenta získala neobyčejný respekt, na kterém málo změnil i komunistický režim.

Až zkušenosti z poslední doby ukazují, že by bylo třeba tuto zvyklost revidovat. Aktivní politici nemohou být předmětem úcty a vzorem pro školní dítka.

Ptal jsem se kolegů novinářů z Francie, Německa Británie a Rakouska, jak je to v jejich zemích. Jedině v Rakousku měli ve školách portrét prezidenta, ovšem po aféře Kurta Waldheima s tím skončili.

V Británii, Německu i Francii jsou hlavy státu pouze ve státních institucích. Francouzský novinář poznamenal: Portrét prezidenta by ve školách nevydržel ani půl dne.

Není načase s tím skončit také? Představme si studenta, který si na svém tabletu vyhledá video, které zhlédlo několik desítek milionů lidí, jak jeho prezident na státní návštěvě „privatizuje“ protokolární pero. Může na to být hrdý?

Popřípadě si přehraje, jak se jeho dnešní prezident pustí na zrádnou půdu překladů z angličtiny a předvede se jako ignorant. Bude žasnout, jak je možné, že nikdo prezidenta neupozornil na prudérnost anglosaských médií.

Kdyby jméno skupiny znamenalo to, co si pan prezident myslí, její jméno by nikdo veřejně nevyslovil.

Český rozhlas udělal důležitý krok pro emancipaci veřejnosti, když si nenechal nadiktovat prezidentem, jak se mají natáčet Hovory z Lán. Žádný politik, ani prezident nesmí veřejnoprávnímu médiu diktovat, jak má postupovat při plnění svých povinností.

Přílišná úcta vyjadřovaná prezidentskému úřadu léta ztěžuje, aby prezidenti normálně skládali veřejnosti účty. Na jedné straně vystupují jako samostatní političtí hráči (a dělali to všichni tři), na druhé straně se tváří jako nedotknutelní a celá řada spoluobčanů skutečně přijímá jejich kritiku s rozhořčením.

Jenže po zavedení přímé volby se prezident stal kritizovatelný jako každý jiný politik. Proto je načase jejich obrazy odstranit ze škol. Politika do nich nepatří.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus