Předlistopadová občanská statečnost a podíl na utváření sebevědomé demokratické zahraniční politiky velí chovat Alexandra Vondru v náležité úctě. Nemluvě o jeho inteligenci a obratnosti. Letitá spolupráce s Václavem Havlem punc Vondrovy důvěryhodnosti jen zdůraznila. Ještě v dobách, kdy se nad mezinárodním angažmá ČR vedly levo-pravé války, byl Vondra považován za zklidňující element nepropadající partajnímu vidění světa.

Vondrovo politické zrání vstoupilo do finiše předvolebním zlostným televizním výpadem na adresu předsedy ČSSD. Ostatní pak už šlo ráz na ráz. Otevřená podpora ODS, kandidatura do Senátu, post čelného člena pravicové vlády - jak nedávno uvedl jeden španělský deník, „místopředseda pro schválení evropské ústavy a americký protiraketový systém“. Vše vrcholí Vondrovým opěvováním „konzistentních“ názorů prezidenta Klause a líčením jeho možného vyzyvatele Dienstbiera coby lehkomyslné třtiny ve větru.

Cesty politiků jsou nevyzpytatelné. Proto nepřekvapí ideologický zákryt Alexandra Vondry a lídra euroskeptiků Jana Zahradila. Někdejší zahraničněpolitické dokumenty Charty 77 i étos Havlova prezidentství vzal mocný proud času. Dnes Vondra vyzvedává ekonomickou dimenzi evropské integrace a jako její pilíře upřednostňuje Trumanovu doktrínu, Marshallův plán nebo karibskou krizi. A protože si je jistý, že nám jednoznačně prospěje zapojení do amerického systému protiraketové obrany, je ochotný „blahodárný“ radar prosazovat i přes odpor a nad hlavami rozbouřeného veřejného mínění.

Když byl v sobotním Právu dotázán, čím to, že se čeští velvyslanci z Washingtonu vracejí jako lobbisté za zájmy USA, mohl složit poklonu oáze demokracie či poukázat na styčné body obou ekonomik. Místo toho se skoro uraženě pasoval do hrdé role vlastence: „Že by se ze mne stal lobbista za zájmy USA, to je nesmysl. Já jsem český vlastenec a pokud se zasazuji o určitou výjimečnost v česko-amerických vztazích, tak to dělám prostě proto, že jsem přesvědčen, že to je výhodné.“ Trapná póza, nebo ztráta soudnosti?

Neuškodí si připomenout Vondrovo působení v projektech pod praporem „hvězd a pruhů“. V roce 2003 se stal konzultantem The German Marshall Fund of the U.S., nadace na podporu zahraničněpolitického bádání. GMF byl původně založen na základě daru německé vlády z vděčnosti USA za osvobození západní Evropy od nacistické okupace. O rok později spoluzaložil think-tank Prague Security Studies Institute. V letech 2004-2006 byl jednatelem společnosti Dutko Worldwide. Přesně té, kterou nyní čeští daňoví poplatníci odměňují částkou sto tisíc měsíčně za prolobbování zrušení vízové povinnosti v Kongresu USA. O tom – bez obav ze střetu zájmů - rozhodl kabinet, jehož je Vondra vicepremiérem.

Nejde o to Alexandra Vondru denunciovat. Svobodný občan demokratického státu může klidně být, když se mu zachce, i spolupracovníkem CIA (legitimní zpravodajské služby demokratického státu) - a nebude to nic zavrženíhodného. Stejně tak může mít „konzultantská“ firma v zorném poli i ovlivňování státních institucí a společenského vývoje, třeba na Ukrajině či v Bělorusku. Podezřelé však je, neleží-li při tak závažné hře, jaká je za účasti českého vicepremiéra vedena o světovou bezpečnost, všechny karty zřetelně na stole. Slova o vlastenectví jsou jen chatrnou zástěrkou.

v upravené podobě vyšlo 15.6.2007 v Právu