POLITIKA: Populismus ve slovníku levice
Když levičák narazí na realitu, která odporuje jeho představám, nezmění představy, ale předefinuje význam slov
Populismus je slovo mající označovat snahu o získání přízně veřejnosti bez ohledu na to, zda je to v zájmu věci. Zkoumáme-li použití tohoto slova například v Googlu, snadno zjistíme, že je častěji spojováno s politickou pravicí než s levicí, ať už zvolíme jakýkoli jazyk. Například výraz „Marine le Pen’s populism“ poskytne 413 výsledků, zatímco „Hollande’s populism“ pouze 4 výsledky. Je jasné, že o neoprávněnou přízeň veřejnosti neusilují jen lidé na pravici, ale že výraz „populistický“ je pejorativum ke slovu „populární“ ve slovníku levice.
Když Ronald Reagan oprávněně varoval před agresivitou Sovětského svazu, k jehož pádu svým postojem nakonec přispěl, byl levicí označován za populistu. Ale slovo populista nebylo nikdy použito proti tomu, kdo v Americe v šedesátých letech protestoval proti vietnamské válce, přestože šlo o lacinou snahu získat popularitu u lidí vyhýbajících se občanským povinnostem; takový protestující šel s těmi, kteří měli vliv v tisku – s herci, hippies a dalšími představiteli tzv. intelektuální elity. Za svou populární činnost (= za zradu svého demokratického státu), která jim přinesla titulky v novinách a více peněz a slávy, se někteří představitelé oné elity později i omluvili, jako například Jane Fondová, ale to jim přineslo jen další titulky a slávu, bez pejorativních nálepek.
Expresivní výrazy obrážejí náladu či názor mluvčího, hlava se stane kebulí a noha hnátou; když si nepřítel zlomí nohu – zlomí si hnátu, když je nepřítelův názor populární – je populistický. Pejorativa a eufemismy byly - vedle vymýšlení a utajování faktů - vždy důležitými prostředky socialistické propagandy; pamětníci socialismu v Česku vědí, že výrazem „pisálek“ se označoval spisovatel, který nešel s proudem, a slovem „přehmaty“ se označovaly akce vedoucí ke smrti milionů.
Populismus je důležité slovo ve slovníku socialistů, kteří si na politickém jazyku dávají více záležet než pravice. Nelevicový myslitel se spíše věnuje tomu, jak podstatu své pravdy přesně popsat, levicový jak svou povrchně načrtnutou pravdu prodat davu. Ne poznávat pravdu, ale vysvětlovat ji, to je hlavním cílem socialistů typu Lenina, Hitlera a Goebbelse, kteří vysvětlování své pravdy sami nazývali „propagandou“, což znamená „šíření“ – slovo vhodnější pro rozšiřování víry než pravdy; například Hitler věnuje významu propagandy více než 5 % textu svého Mein Kampfu.
Slovům lze přisuzovat magický význam. Propagandou se dá dokázat více za méně peněz, což je hezky ilustrováno scénou, v níž dav plave přes řeku a zároveň provolává slávu neexistujícímu mostu (film Bílá paní, 1966). Účinnější a jednodušší než měnit realitu či ji přesně popisovat je zmást slova při jejím popisu. Proč na jevišti měnit kulisy a zaměstnávat dobré herce, když v moderním divadle lze nalepit na kulisu stromu nápis „řeka“ a na záda dobromyslně vyhlížejícího herce nalepit ceduli „zloduch“.
Když levičák narazí na realitu, která odporuje jeho představám, nezmění představy, ale předefinuje význam slov. Nač složitě argumentovat, když lze protivníka jednoduše delegitimizovat šikovnou nálepkou jako třeba populista, xenofob atp.
Jestliže někdo vyjádří obavy, že masa muslimů přinese do Evropy násilí, protože fakta ukazují, že předchozí muslimští imigranti vždy přinesli násilí, a protože ve všech muslimských zemích vládne násilí, pak levicový liberál sáhne k populárnímu argumentu a namítne, že jde o populismus – je to nejsnadnější způsob, jak obtížná fakta neutralizovat.
Západní levicoví humanisté a kulturní pracovníci, vydávající se ve svých sdělovacích prostředcích za intelektuální elitu a uzurpující si vedoucí roli ve státě, vymysleli nová pravidla chování a mluvení (politická korektnost), která přesně určují používání eufemismů a pejorativ, a navíc ve slovníku zakázali mnoho starých slov a vymysleli mnoho nových. A určitě ještě mnoho nových slov vymyslí – člověk nepřiměřeně reagující na zloděje příslušejícího k chráněné skupině bude možná kleptofob a člověk kritizující pokrokového pedofila bude pedofilofob.
Slova jsou nakažlivá a nikdo z nás není imunní proti používání pohodlných zkratek, ale když mluvíme o budoucnosti celé západní racionální společnosti, měli bychom se snažit být opatrní a přesní.
