Jaké budou jeho plody?

Rok a tři čtvrtě po sněmovních volbách našla česká politika v elektronické evidenci tržeb konečně věcné téma, o něž se dá vést spor. Opozice byla doposud upozaděna novým stylem hlásaným Babišovým hnutím ANO a prací Sobotkovy vlády na revokování řady kroků Nečasova a Topolánkova kabinetu. Nyní se pravice reprezentovaná ODS a TOP 09 snaží ukázat, že by zemi řídila jednodušeji, bez zásahu do života výrazné množiny občanů.

Potíž je však v tom, jestli jsou v parlamentní i mediální debatě vršeny argumenty, nebo jen špeky, na které veřejnost skočí nejsnáze. První cesta činí politiku možná nesrozumitelnou, ale čistou a věrnou ideálům. Druhá slibuje přitažlivost, ovšem za cenu aranžovaného kýče.

Populismus k politice neodmyslitelně patří. Politologové se pouze léta přou, jestli má ráz svébytné ideologie, nebo jde o komunikační lest. Občas též zaznívá, že populismus radikalizuje etablované ideologie. Zřejmé je, že populista se usilovně snaží přesvědčit masu, že on není elitář, jako jeho kolegové, ale jde s lidmi, vnímá jejich potřeby a realizuje je.

Některé odborné studie populismu dokonce zašly tak daleko, že jej v rozvojových zemích spojují s politickou levicí a ve státech industriálně rozvinutých s pravicí. Že by to souviselo s tím, že když se lidé alespoň pocitově zařadí k těm úspěšnějším, inklinují převážně k partajím slibujícím jim zachování jejich vyššího statusu? Myslím si však, že vysvětlení může být jednodušší. I politickou třídou se občas převalí davová psychóza, nebo aspoň módní trendy. Zkusme si to popsat na české realitě.

Z populismu bývala v minulosti v socioekonomických otázkách obviňována demokratická levice. Prý si kupovala své voliče. Demokratická pravice zase operovala s národovectvím vyrábějícím bubáky z našich sousedů i národnostních a etnických menšin.

S ekonomickou krizí a stále častějšími selháními volených zástupců se situace změnila. Nejprve zvolna a poté masivněji začala nastupovat hnutí, která z populismu učinila klíč k politickému úspěchu.

Věci veřejné slibovaly dělat to, co jejich sympatizanti odklikají na internetu. Hnutí ANO se už jen zavázalo „nekecat a makat“. Chvíli se ohánělo odborníky, které dnes abychom pohledali. Jindy slíbilo nereálné: řídit stát jako firmu. Marketing povýšilo nad program. Když přesto média chtěla program znát, shrnul jej Andrej Babiš do tří vět. Lidem, kteří v něm vidí symbol hospodářského úspěchu a prosazení práva, to stačilo.

Jakmile i další politici uzřeli, že výtahem vzhůru může být do omrzení opakovat kdejakou hloupost, vyzkoušeli to také. Vždyť čím jiným než hloupostí je plakát TOP 09 obviňující „Bábu Andreje“, že ví, kolik vypiju v hospodě piv? Za tuto hloupost či za označování Babiše za zloděje se takový Miroslav Kalousek bije do roztrhání těla. Usoudil zkrátka, že děsit veřejnost monarchou Zemanem a oligarchou Babišem nestačí…

Přitom v jiném zásadním tématu, přijímání běženců, si TOP 09 dává pozor, aby hranice dobrého vkusu nepřekročila. O to radikálnější je zase ODS, která předvádí erupce vášní kolem uprchlíků, zatímco o evidenci tržeb vede polemiku drsnou, leč korektní.

Až nás přestanou bavit osobní útoky Kalouska na Babiše a Babiše na Kalouska, zbude nám třeba kapacita analyzovat celkové zpopulističtění politického spektra právě kvůli migrantům. I seriózní politici již mají z populistů tak nahnáno, že se zmocňují jejich arsenálu.

Výzva antického básníka a zákonodárce Solóna, „raď občanům ne nejpříjemnější, ale nejlepší věci“, je nechává chladnými. Patrně si spočítali, že pravda ani láska početnými divizemi nedisponují. Zato napěchovaný voličský tábor dychtí po ochráncích. Populismus jen kvete a jeho plody na sebe nenechají dlouho čekat.