Jak by vypadala mapa Česka bez poslanců KSČM?

Historicky poprvé spadli komunisté pod pětiprocentní hranici a nedostali by se do sněmovny. Tak se vykládají výsledky průzkumu společnosti Kantar CZ pro Českou televizi. To číslo, a hlavně závěry, které se z něj vyvozují, se musí brát s rezervou. Nicméně sestupný trend KSČM je zřetelný už od sněmovních voleb před dvěma lety: od tehdejších 7,76 procenta se letos dostal až na šest procent, začátkem léta na 5,5 a nyní na 4,5 procenta. Takže i když vyzýváme k opatrnosti, nějak se ten vývoj interpretovat může.

Zaprvé. Česko je v postkomunistické Evropě unikát. Nejenže má politickou stranu s nekamuflovaným názvem komunistická, ta se navíc už 30 let drží ve sněmovně. Znamená nynější pokles, že jí biologicky docházejí voliči? Možná. Po revoluci jsme si dělali legraci, že když Mojžíš vedl izraelity z Egypta, táhl je pouští 40 let, aby vymřeli ti, jež poznamenalo otroctví. A že zde to potrvá déle, neboť střední doba života se prodloužila. Že by těch 40 let nakonec stačilo? To přesně nevíme.

Zadruhé. Důležitější je jiná věc. KSČM přes uchovaný název už ztratila punc nositelky univerzalistických idejí. Stala se z ní strana reakcionářská, jak by řekli zakladatelé marxismu, neboť jen reaguje na vnitřní i vnější hrozby. Je národovecká, proruská, protizápadní a ochranářská, úhrnem „lidově konzervativní“. Ocitla se na hřišti, kde je větší konkurence i vyšší šance, že voliče zláká soupeřící nabídka. Teprve uvidíme, jak se v konkurenci prosadí Trikolóra Václava Klause mladšího.

Pokles skóre KSČM připomíná pokles německé postkomunistické Levice ve volbách v Sasku a Braniborsku. Tam se to vykládá odchodem voličů k AfD, kterou už považují za normální regionální stranu. Přesto si Levice udržuje roli strany, která má poslance v zemských sněmech a umožňuje sestavování červeno-rudo-zelených koalic (SPD–Levice–Zelení, třeba v Berlíně). Toto je výstraha pro KSČM. Teď funguje jako parlamentní pojistka současné vládní koalice. Kdyby ze sněmovny vypadla, kdo by ji mohl nahradit?

LN, 10.9.2019