K neodmyslitelným znakům celého polistopadového období až do současnosti patří stížnosti veřejnosti na selhávání orgánů činných v trestním řízení, které ovlivňovaly pokles důvěry občanů nejen k nim, ale k státu, politice a politikům jako celku. Nejvíce pocítila důsledky špatného stavu vláda Mirka Topolánka a ODS, během jejíhož působení došlo ke skandálnímu zásahu státních zástupců, vesměs bývalých prokurátorů protiprávního režimu, do kauzy bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka a následnému pádu vlády. Odhaduji, že vyvolaný otřes důvěryhodnosti vlády, ODS, KDU-ČSL a obecně politiky a politiků je srovnatelný, ne-li větší, než známý skandál s pochybným financováním ODS, který přivodil pád Klausovy vlády a rozštěpení ODS. Není zřejmě náhodou, že stejně jako tehdy je reakcí založení nové strany TOP 09, založené převážně odpadlíky z obou inkriminovaných stran. Předsedu strany Karla Schwarzenberga, ač zastupujícího ve vládě Stranu zelených, s nimi spojuje právě jeho odmítavý postoj k postupům, jimiž se Jiří Čunek a jeho dobrovolní či nedobrovolní političtí partneři snažili řešit jeho soukromý problém na účet důvěryhodnosti orgánů činných v trestním řízení.

Právě pro nepřehlédnutelnost vlivu, kterou mělo selhání státního zastupitelství na pád vlády Mirka Topolánka, mě znepokojil článek Petra Holuba a Tomáše Kunce na serveru Aktuálně.cz z 26. listopadu 2009, jehož autoři provedli srovnání obsahu programových dokumentů ČSSD a ODS, tzv. vizí, z něhož zdánlivě vyplývá, že obě „vedoucí strany“ podceňují nutnost zajištění zdravého vývoje právního prostředí: o jejich záměrech v resortu spravedlnosti zde není ani zmínka.

Abych vyloučil vliv obvyklé novinářské povrchnosti, obrátil jsem se s odpovídajícím dotazem na vedení obou stran. Z ČSSD mi obratem odpověděla tisková mluvčí Kateřina Blechová, která mě odkázala na Oranžové knihy ČSSD, uveřejněné na webu strany. Vedení ODS se odpovědí neobtěžovalo. Nepřekvapilo mě to, protože ani na kritickou zdravici spolku Šalamoun 20. kongresu ODS nepřišla žádná reakce. Zdravice se patrně ani nedostala k účastníkům kongresu. Nezbylo mi než ukojit svou zvědavost na webových stránkách. Pro úplnost jsem přidal průzkum na webu TOP 09.

Je skutečností, že ve zkoumaných dokumentech „Vize 2020“ ODS a „Vize 2025“ ČSSD jsem se o záměrech obou vedoucích stran v resortu spravedlnosti nic nedověděl; sotva zrozená TOP 09 srovnatelný dokument nevydala. Ale všechny tři strany věnovaly problematice zdvořilou pozornost ve volebních programech pro neuskutečněné volby r. 2009. Jejich návrhy počítají pouze s kosmetickými zásahy do současného uspořádání policie, státního zastupitelství a soudů, do způsobu jejich řízení a do legislativní činnosti. Nejradikálnější jsou sociální demokraté, kteří chtějí prosadit přenesení dohledu nad policií na generální inspekci podřízenou ministerstvu spravedlnosti a chtějí vytvořit Národní kriminální úřad (patrně obdobu zrušeného Úřadu vyšetřování ČSR a dnešní Služby kriminální policie a vyšetřování PČR), dále chtějí zavést pevné funkční období nejvyššího státního zástupce a jeho neodvolatelnost a také by se jim líbilo zavedení třístupňové struktury soudů náhradou za dnešní faktickou kopii někdejšího zemského uspořádání orgánů státní správy.

Na převzetí moci nad ministerstvem spravedlnosti po vítězných volbách se nejdůkladněji programově připravují sociální demokraté, jejichž Oranžová kniha obsahuje plán činnosti Ministerstva spravedlnosti ČR v letech 2010-2014. Předkladatelkou je držitelka megalomanského titulu stínové ministryně, advokátka Marie Benešová, sesazená nejvyšší státní zástupkyně, původem prokurátorka protiprávního režimu. Její dokument obsahuje pokus o analýzu stavu jednotlivých úseků resortu spravedlnosti. Její kritika poměrů je převážně plně opodstatněná, ovšem část by se mohla vztahovat na poměry ve státním zastupitelství v době, kdy je řídila. Objektivitu analýzy snižuje skutečnost, že její rozsah a intenzita ve vztahu k jednotlivým úsekům je nevyvážená, patrně v závislosti na osobním vztahu předkladatelky k představitelům resortu. Takže největší „kartáč“ dostalo státní zastupitelství, což je zřejmě odraz nepřekonaného pocitu ukřivděnosti Marie Benešové ze sesazení z křesla nejvyšší státní zástupkyně a jejího osobního vztahu k nástupkyni Renatě Vesecké. Jen o něco mírnější je její pohled na Vězeňskou službu ČR, jejíž generální ředitel je pro ni stále jen pouhý plukovník, ačkoli generálské epolety nosí už hodně dlouho. Na ministerstvu spravedlnosti jí nejvíce vadí nárůst počtu náměstků a špatná práce odboru generální inspekce. Její názor mě nepřekvapuje. K soudnictví se vyjadřuje velmi málo, hlavně upozorňuje na zdlouhavost řízení.

Sečteno a spočítáno, politické strany si uvědomují, že nějaký resort spravedlnosti existuje, ale nezamýšlejí se nad žádnými radikálními změnami v jeho začlenění do soustavy státních orgánů, v jeho vnitřní struktuře a ve způsobu jeho fungování. Rozdíly mezi nimi v přístupu k resortu se týkají pouze nepodstatných detailů. Pokud snad někdo počítal s tím, že katarze ze skandálu kolem kauzy Jiřího Čunka přivede politiky k prozření a přinutí je, aby péči o zdravé právní prostředí věnovali stejnou pozornost jako životnímu prostředí nebo ekonomice, nedočkal se.

Autor je člen spolku Šalamoun