Neviditelný pes

POLITIKA: Pomohou andělé, nebo agenti?

6.1.2018

Do finále jdou Zemanova prezidentská rutina vs. jeho vyzyvatelé symbolizovaní bohy starověké mytologie

Jaký je rozdíl mezi Topolánkem a Nečasem? To byla politicky velmi nekorektní hádanka v období podivného konce hadrového premiéra Petra Nečase, křečovitě svírajícího ruku své matrony. Jaká že byla odpověď? S prominutím tato: „Topolánek byl aspoň hovado.“

Mirek Topolánek byl v letech 2006 až 2009 drsným českým premiérem. V roce 2016 vydal knihu, v níž vyjevil, že se nechal pokřtít. To je jistě primárně každého soukromá věc, když to ale napíše do knihy, je z toho věc veřejná, a jestliže se o tom rozpovídá v průběhu své kandidatury na prezidenta, je to již takzvané PR, tedy reklama čili propagace neboli součást kampaně.

Topolánek tedy signalizuje, že šel do sebe, srovnal se, zklidnil a zkultivoval. Kdoví, nakolik tomu kromě křtu pomohlo, že jeho zločinné alter ego Marek Dalík aktuálně bručí v base? A kdoví, jak dlouho mu to vydrží, když Dalík rozmrzeně z basy naznačuje, že se mu vrací paměť a že asi poví, u čeho všeho nebyl sám, ale právě s Topolánkem?

Oživení kampaně

Každopádně lze konstatovat, že vstupem Topolánka do předvolebního prezidentského klání nastalo jisté oživení. S Topolánkem snad ani nejde ve všem souhlasit, rozhodně je však příjemné jeho politicky skoro nekorektní vystupování, které vneslo trochu vzruchu do té zaťaté atmosféry, panující mezi dalšími uchazeči o Pražský hrad.

Topolánek se totiž vyzná! A tak jeho další alter ego, bůh Priapos, představovaný ztopořeným penisem, šel do starého železa. A Topolánek nepřímo, šikovným názvukem zapojil do své kampaně mocnosti nebeské, což asi málokdo čekal!

A přitom je to logické, toto pole zůstávalo v kampani zatím ladem. Topolánek tak jen rozšířil spektrum argumentů, jimiž nás chtějí prezidentští kandidáti oblouznit či přesvědčit.

Rozhodně to je však pozitivním jevem oproti destruktivně negativnímu přístupu Jiřího Drahoše, jenž kampaň kontaminoval temnými podezřeními a konspiračními bludy o tom, jak zde všechno ovlivňují ruští agenti, kteří řádí jako černá smrt. Se sázkou na boha podsvětí Háda přišli zřejmě poradci, kteří volební neúspěchy radí svádět právě na Putina, když by jinak všechny ty volby dozajista vyhráli ti, jimž radili, nebýt ovšem těch Putinových agentů.

Na jaké mocnosti sázejí ostatní adepti na českého prezidenta? Michal Horáček asi jinak nemůže než sázet na Fortunu. Zatím toho štěstí měl moc a asi to bylo více než jen to štěstí, když to bylo tak lukrativní.

Pavel Fischer sází na výraznou nevýraznost. Má sice nějaké názory, ale diplomaticky je zastírá a jen naznačuje, protože kdyby je řekl na veřejnosti a naplno, mohl by se sám uleknout. Jako diplomat byl vynikající, teď ale vlezl do ringu, kde se rozvážné Providentii nepříliš daří.

To Petr Hannig má možná ve znaku Nemesis, bohyni odplaty. Nenechat si nic líbit, to slibuje, ať to stojí, co to stojí, i když to možná bude až příliš – ale řekneme to od plic a aspoň tak si ulevíme.

Marek Hilšer má jasně ve znamení Asklépia, který vše léčí, jak umí, i když jde třeba zrovna o něco úplně jiného. S ním by to bylo jako jít se koupat s novofundlanďákem – člověk si moc nezaplave, ale pejsek se hezky procvičí.

Jiří Hynek je spíše zbrojíř Héfaistos než válečník Mars, i když chvílemi jako Marťan působí. Jistě, někdo musí být poslední – ale pro něj to zdaleka nemusí být poslední pokus. A navíc, vzhledem k jeho zázemí a charakteru dnešní doby, jeho účast – na rozdíl od některých jeho soků – má svou logiku, není náhodná.

Vratislav Kulhánek je možná symbolizován standardem a prosperitou (Eventus Bonus) a není možno nalézt mnoho důvodů, proč by nemohl být českým prezidentem. Přibližně stejně obtížné je však nalézt dostatek důvodů, proč by jím být měl.

A tak zbývá si tipnout. Zvítězí Zemanova prezidentská rutina, o níž jsme nehovořili, nebo sázka na stabilitu a prospěch, na anděly či na agenty, nebo na pocit jistoty, zdraví či štěstí, či na pouhé zchlazení si žáhy?

LN, 5.1.2018



zpět na článek