Nelíbí se mi systém zdravotní péče a jejího financování, protože je postaven na špatných ideových základech, mj. např.
- poskytovatelé musí poskytnout zdravotní péči předepsané kvality a neomezeného rozsahu za státem omezeně stanovenou cenu
- nemá přirozené mechanismy regulace spotřeby péče a plátce reguluje úhrady za povinně poskytnutou péči
- zdravotní pojištění je kvazi, jakási daň
- chybí definice jednotlivých účastníků systému včetně jejich kompetencí a odpovědností
- není definována zdravotní péče vůbec, ani zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění
Systém postavila pravice a udržovala levice, a tak přežívá šestnáctý rok za neustálých dílčích a mnohdy komických (kopie receptů etc.) změn, které jen navozují další potíže a zejména vnášejí nestabilitu. Je celý špatný a celý by se měl vyměnit, leč není politická vůle, jak se s oblibou říká zleva doprava.
Reforma, zvaná Julínkova, je po dlouhých letech prvním pokusem o zásadnější, nikoli zásadní změnu. Budiž ministerstvu k cti, že současně pověřilo tým zvaný Kulatý stůl hledáním definitivního řešení. Tato skutečnost docela uklidňuje, protože nyní prováděné reformní kroky jsou poznamenány neřízenou prudkostí a trochu i šlendriánem a diletantstvím a jejich obhajoba arogancí a jástvím dává do rukou oposice silnou zbraň. A vůlí oposice není zlepšit věci samotné, ale zlepšit své preference, postavení, výhody. Vše špatně.
Zákonem byly stanoveny regulační poplatky. Ministerstvo vydalo spousty pokynů v té věci, pro lékaře, pro veřejnost, na svých internetových stránkách odpovídá (namnoze špatně a v rozporu se zněním právních norem) na dotazy, vydalo brožuru pro občany, prý i poslalo návod lékařům. Podstatné ale je, že texty zákona a oněch pokynů se docela významně liší a ministerstvo si přivlastňuje právo zákon vykládat po svém. Například oblíbeným termínem je klinické vyšetření, ale zákon zmiňuje návštěvu (u specialistů). Navíc se vše zavádělo ve velkém spěchu, ale na tu hrůzu kolem a kolem se to zvládlo docela dobře.
A co se nyní děje - koaliční strany se rozhodly postavit proti. Jedni nechtějí, aby platily děti předškolního věku (proč jen předškolního, copak škola je výdělečný podnik?), druzí mají výhrady k něčemu jinému. Prvně se všichni domluví na pololetním vyhodnocení a náhle, ledva je zvolen president a církvím je dáno, co jim náleží, přichází snaha měnit za pochodu věc, která má za sebou pár prvních krůčků. I já mám za nešťastné, když regulace spotřeby péče je namířena proti rodičkám a právě narozeným a nemám to za prvek propopulační politiky státu. Koaliční strany na to přišly až teď? Divné - před pár týdny shodně proklamovaly, že výjimky ne, že jsou jiné kompensace apod. Co změnilo jejich nazírání ?
Neustálé dílčí změny přidávají systému na špatnosti a když k nim dochází každou chvíli, vyvolává to jen a jen výraznější problémy. Politikové mají za to, že když si navzájem spílají, líbí se to národu a ten je bude znova volit. Volby do samospráv už jsou znát, strany to cítí. A tak honem musí ukázat, jak ony to chtěly jinak, jak se bijí za lid, jak moc jim záleží na tom či onom. Sedmá velmoc z toho těží a národ má nový tyátr, scény mezi koalicí a oposicí jsou už příliš ohrané, atraktivní je vření uvnitř koalice a ta ho národu a médiím dopřává.
Ať už jakkoli nedokonalý je zahájený postup reformy zdravotnictví, jsou avisovány související jeho kroky a zbortí-li se první, poznamená to ty následné. Reforma nevyjde, zůstane pár hořkých drobností a cíl v nedohlednu. Politikové nemají zájem řešit prospěch vlasti, starají se jako darební ničemové o prospěch vlastní, v lepším případě stranický. Všude je to tak, že na začátku nemoci úpí pacient,. na jejím konci lékař. Zlé je, když ti v čele státu přilévají olej do ohně a nechají úpět medicínu a svádí ji na scestí. Jakoby zrovna zdravotnictví nemohlo být předmětem společného zájmu všech parlamentních stran a přístup politiků k němu musel být po vzoru kluků na písku - nepůjčíš mi bábovičku, nenechám tě svézt na tříkolce. Asi to jinak při kvalitě námi zvolených politiků nejde.
Autor je lékař