Být bílým koněm se nevyplácí. Naivkové, kteří si zadali s novodobou mafií, čas od času skončili na dně nějaké té přehrady. V politice bílým koňům o život nejde, "pouze" o pověst a dobré bydlo.

Vlasta Parkanová vystřídala různé strany a různé ústavní pozice. A přihodilo se jí, že na ministerstvu obrany, jehož agendě vůbec nerozuměla, musela krýt povedené šibaly. Už kdysi v souvislosti s obchody náměstka Martina Bartáka s obrněnými vozidly Pandur se nechala před novináři slyšet, že vstupem do Topolánkovy vlády obdržela "lístek do Palerma". Sotva se proto dnes může tvářit, že za jejího ministrování bylo vše křišťalově čisté.

Nemůže dokonce ani tvrdit (jak se ovšem snaží), že při nákupu letounů CASA nesla do vlády detailní technický materiál, který nebyla s to zanalyzovat. Zákon totiž ministrům ukládá být dobrými hospodáři a v každém okamžiku zodpovědně nakládat se státními prostředky. Hra na "bylo to příliš složité" proto neplatí.

Asi by nešlo trestně stíhat za vládní hlasování o letounech ministra kultury. Leč šéfka resortu obrany potřebné informace mít měla. Od toho si vybírá své podřízené – ve vrcholných patrech tuzemské státní správy nadto královsky odměňované.

Je nepředstavitelné, že by Poslanecká sněmovna nevyhověla policejní žádosti a poslankyni Parkanovou k trestnímu stíhání nevydala. Imunita má smysl v případě, když výkonná moc perzekuuje zákonodárce. Jenže paní Parkanová je součástí vládní většiny a těžko ji budou jiné exekutivní složky účelově kriminalizovat. Kauza politický podtext evidentně nemá – a ostatní je věcí orgánů činných v trestním řízení a na konci i soudu, který nad Vlastou Parkanovou jako jediný smí vyřknout ortel.

Je povedené, že do role ďáblova advokáta se pasoval ministr obrany Miroslav Kalousek. "Obviňují ji, že pije pivo, létá na koštěti na Petrovy kameny a obcuje tam se Satanem," říká na adresu kolegyně Parkanové a nejspíš mu ani nedochází jistá netaktnost tohoto výroku vůči dámě. Stěží ale může být co vtipnější než právě angažmá pana Kalouska, jenž v resortu obrany strávil dlouhou a plodnou část svého veřejného života. Pozoruhodné také je slyšet od politiků TOP 09, kteří ještě při sněmovním vydávání poslanců Ratha a Chaloupky pěli ódy na policisty, žalobce i nezávislé soudy, jak se dnes zdráhají zbavit imunity svoji významnou kolegyni. O paní Parkanovou přitom možná až tak nejde. Ona sama skutečně byla pátým kolem u vozu, odkázaným na své spolupracovníky. Jenže v rámci vyšetřování by mohly vyplavat na hladinu i další třaskavé informace o poměrech na obraně v uplynulých dvaceti letech.

Miroslav Kalousek tvrdí, že, má-li být stíhána exministryně Parkanová za absentující expertní posudek na smlouvu týkající se vyzbrojování české armády, měly by být stíhány i ostatní hlavy silových resortů po listopadu 1989, jež se chovaly stejně. To lze považovat za inspirativní podnět. Ale marná sláva, někde se začít musí. Máme zde prvního zadrženého hejtmana a třeba zde budeme mít i první ministryni obžalovanou za porušení zákona při výkonu funkce.

Snad se od nynějška budou politici na exekutivních postech konečně zajímat o to, co jim k podpisům podstrkují podřízení, za které ručí. Nelze pobírat slušný plat, užívat si politického vlivu a přitom nenést odpovědnost za svěřenou oblast. Zvlášť když státní kasa zeje prázdnotou a občané se musí potýkat se všemožnými škrty či růstem daní. Když pomineme specifickou odpovědnost trestněprávní, tak ani odpovědnost politická nesmí zůstat planým a prázdným sloganem.

Zkrátka a dobře, Alexandr Vondra sotva může zůstávat ministrem, když coby muž zodpovídající za české předsednictví EU nezabránil rozfofrování stovek miliónů při zajišťování audiovizuální služeb. A Vlasta Parkanová sotva může zůstávat místopředsedkyní Sněmovny, když je podezřelá, že jí pod prsty proklouzly stovky miliónů za problémové letouny. Někdo (hádejte, kdo!) by též měl nést politickou odpovědnost za někdejší nefunkční padáky, předražené rekonstrukce armádních objektů apod.

"Jsou tam ti politici jen na okrasu?", může se ptát rozčarovaný volič. Přitom byly časy, kdy vlády skutečně vládly – kompetentně a eticky. Je tomu například dvacet let od okamžiku, kdy se poroučely kabinety Petra Pitharta (český) a Mariána Čalfy (federální), které by na sklonku federálního státu určitě nikdo nespojoval s korupcí, klientelismem a krytím leváren.

Nebo jiný příklad. V tomtéž týdnu, kdy si policie posvítila na Vlastu Parkanovou, odešel ze světa Jaroslav Šabata. Vyzkoušel si v životě různé role (nadšeného komunisty, reformátora, vězně, disidenta, polistopadového ministra…) a různé politické formace, ale byl neustále autentický, co dělal, dělal z přesvědčení, staral se, aby byl nepřetržitě v obraze. Politiku vnímal jako poslání. Viděl v ní "uplatňování morálky v jámě lvové", jak říkal.

Kde se co zvrtlo, že se nám dnes přemnožili politici, kteří nic neumí, nevědí, postrádají zásady i zábrany a jsou na štíru s poctivostí? Jenže čím víc se jich bude zuby nehty držet dobytých kót, když na ně dopadne ruka spravedlnosti, tím spokojenější a později i úspěšnější budou hlasatelé nových pořádků, kteří se nám pokoušejí nabídnout rákosku místo demokracie.