Staré čínské přísloví praví, že nejlépe zavřené dveře jsou ty, které můžeme nechat otevřené. Buďme proto rádi, že si politické strany vzaly k srdci volání po maximální transparentnosti jejich financování.

Novela příslušného zákona patří k tomu nejvydařenějšímu z letošní parlamentní sklizně. Především se povedlo nastavit mantinely pro utrácení peněz - mimo jiné i těch ze státního rozpočtu – ve volebních kampaních. Klidně mohly být i užší a zabránit například sponzorování partají firmami. Ty přece volebním právem nedisponují a mají leda ekonomické zájmy.

Ale lepší něco než nic. Strop na kampaň do Sněmovny činí 90 milionů, do Senátu dva miliony na kandidáta, do regionálních voleb sedm milionů na kraj. Dary ať už fyzických, nebo právnických osob nesmí ročně převýšit tři miliony. Samozřejmostí je průhlednost účtů.

Tyto pěkné zásady ale mají háček. Strany se už v minulosti naučily spoustu zakázek od svého účetnictví odklánět. Do kampaně například vkládají nemalé částky jednotliví kandidáti. Kde ke statisícům přišli a co na to jejich manželé a manželky, se dosud mohla ptát leda média. Jiné finty nám kdysi předvedli Václav Klaus s Lucií Bílou nebo Andrej Babiš s Jaromírem Jágrem.

Může snad někdo celebritám bránit ve vyjádření náklonnosti k tomu či onomu ústavnímu činiteli? Dá se zamezit velkoplošné reklamě na časopis či knihu obsahující chvalozpěvný rozhovor s konkrétním politikem? Lze zakázat firmám, aby v jejich inzerci vystupoval majitel-politik se slovutným sportovcem-zákazníkem?

Podobné kulišárny budou po novele zákona obtížnější. Jestli ale i nemožné, to se ještě uvidí. Politici leckdy myslí hlavně na to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Každý zkušený pozorovatel přitom tuší, že lákadlo dotovat dobývání veřejných funkcí vlastním či rodinným byznysem, nebo třeba i za pomoci peněz z daleké Asie, musí být obrovské.

Velký fíkový list

Proto je klíčové, kdo přesně bude na hospodaření stran dohlížet. Na stole původně ležely tři varianty. První počítala s bezzubým kontrolním výborem Poslanecké sněmovny. Druhá s přetíženým Nejvyšším kontrolním úřadem. Prosadila se třetí – vybudování samostatného orgánu takříkajíc na zelené louce.

Od 1. ledna bude v Brně působit Úřad pro dohled na hospodařením politických stran a politických hnutí. Vedle předsedy jej budou tvořit čtyři členové plus nezbytný aparát. Předsedu a členy jmenuje prezident. Hlavu instituce vybere ze dvou jmen navržených Sněmovnou a Senátem. Další členy volí horní parlamentní komora na základě návrhů NKÚ, Sněmovny a jednotlivých senátorů.

Zde může být zakopaný pes. Vybráni by měli být nejlepší z nejlepších. Vždyť zákon požaduje znalost, zkušenost, morální vlastnosti a minimálně tříleté nečlenství v politické straně či hnutí. Je přirozené, když neziskovky sdružené v iniciativě Rekonstrukce státu k tomu navíc připojují kritéria jako morální autorita, nestrannost, neovlivnitelnost a odvaha.

Flek jako stvořený pro právní autoritu, třeba bývalého ústavního soudce, špičkového akademika nebo člověka odchovaného Nejvyšším kontrolním úřadem. Přesto se mezi návrhy sešla i jména bývalých politiků z ústředí či komunálu nebo státních úředníků s politickým pozadím. Sněmovna na předsedu navrhla Vojtěcha Weisse, který působil jako tajemník jejího zemědělského výboru, pak ve Státním pozemkovém úřadě a nyní na Správě železniční dopravní cesty. Senát navrhl politologa Jana Outlého.

Dál je na tahu prezident, jenž v personálních otázkách je nevyzpytatelný. My jen doufejme, že nový úřad neskončí jako velký fíkový list, za nímž ruka ruku myje.

19.12.2016

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus