Opakuje se známý jev. S lepšícími se daty od hygieniků začínáme být netrpěliví – a politici jdou náladám vstříc. Už předminulý pátek vyzvali Piráti ve sněmovně vládu, aby okamžitě otevřela maloobchod a většinu služeb. Středopravicový tábor slyší na nářky hoteliérů, restauratérů a dalších živnostníků, babišovci zase opakovaně prokázali, jak umí plout na vlně veřejného mínění.
Hra podle pravidel už nikoho nebaví. Lidé začali v přírodě i na ulicích odhazovat respirátory, u hospod postávají hloučky s půllitry, policie nemá chuť ani sílu rozdávat pokuty. Donedávna patřilo sousloví „chcípl PES“ spolku odpíračů proticovidových restrikcí, nyní je lze vztáhnout i na počínání Strakovky.
Loni se volalo po srozumitelné strategii, někdo ji přirovnával ke kuchařce, někdo k jízdnímu řádu. Když s ní ale exministr Jan Blatný (za ANO) přišel, zase bylo všechno špatně. Zeslábla ochota se jí řídit, navíc nás zaskočily nové mutace nákazy.
Dnes je minulostí protiepidemický systém i jeho autor. Nový ministr Petr Arenberger (za ANO) vsadil na ad hoc rozhodování vlády, byť některé mantinely mu v šesti stupních vytyčil. Klíčovým se stal počet nově nakažených na sto tisíc obyvatel.
Přesto se zdá, že hlavní slovo mají lobbisté – tu za zpřístupnění vrcholového sportu, tu za muzikálové produkce, tu za úřední maturity. Není nic snazšího než vytočit číslo premiéra Andreje Babiše (ANO). Ten každého vyslechne, nebo se s ním i sejde a leccos přislíbí.
Podobné nájezdy se konají na ministry i hlavní hygieničku. Ona nakonec skončila na pranýři za to, že dřív než všechny děti do škol se vrátila část diváků na extraligový fotbal. Aby tento úkrok nepůsobil tak skandálně, označilo se to za pilotní projekt.
Jenže nejde jen o sport. Dlouhé měsíce jsme slýchali, že prioritou je obnovení vzdělávacího procesu v prezenční formě. Logické by proto bylo, kdyby na kadeřnictví, kosmetické i jiné služby, ale též na obchody došlo až poté, co se do lavic vrátí jak žáci základních škol, tak středoškoláci. Koneckonců před tím, aby chytala příliš mnoho zajíců najednou, varují epidemiologové vládu už dlouho.
Leč děti v říjnu k urnám nepůjdou. Zato dámy s pěknými účesy a páni posilnění z orosené sklenice ano. Ostatně školám minulý týden pochyběly i antigenní testy, takže premiér musel slíbit, že se sáhne do zásob určených pro úředníky.
Testování se stalo součástí životního stylu. Nutné je v práci, při cestování do ciziny, na tribunách i u holiče. Přesto už se zase hledají způsoby, jak si vše ulehčit. Sotva kabinet kývnul na samotesty ve službách, padají dotazy, zda by nestačilo čestné prohlášení klienta.
Je nejvyšší čas, aby vývojáři pohnuli s mobilní aplikací, která by prokazovala naši bezinfekčnost – ať už na základě čerstvě prodělané nemoci, otestování, nebo očkování. Chceme-li se co nejvíc přiblížit normálnímu životu, musíme umět doložit, že nejsme pro druhé nebezpeční. Je to nepříjemné, ale nezbytné.
Role drábů nakonec opět zbude jen na lékaře a hygieniky. Politici nebudou mít v nejbližších pěti měsících vůli pálit si kvůli viru prsty. Vládní koalice doufá, že se ve velkém rozjede očkování, které si vzal v prosinci na povel Andrej Babiš, a že virová nálož ve společnosti klesne natolik, abychom mysleli na příjemnější věci.
Proto se zuby nehty brání předčasným volbám, v nichž by ještě mohly doznívat vládní kiksy. Opozici zase nevadí kabinetu střídavě vyčítat, že je moc mírný i moc přísný.
Společně zapomínají, že neviditelný protivník je záludný a stále přítomný. A když nebude dál škodit on, zůstane tu po něm ekonomická spoušť, kterou bude nutné uklidit a zaplatit. Politici, kteří o tom mlčí a odvádějí pozornost jinam, s námi nehrají fér.
Autor je politický analytik
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus