Přístup českých politiků k právu je dlouhodobě založen na hledání nejrůznějších cest, jak právní normy účelově vykládat, popírat jejich smysl a tím je obcházet. Právě do této kategorie patří způsob, jakým si otevřeli cestu k letošním předčasným volbám.

Podobně jako v roce 1998 jednorázovou změnou ústavy zkrátili funkční období sněmovny a tím umožnili vypsání sněmovních voleb. V obou případech za to byli kritizováni. Letos také kvůli tomu, že na stole měli alternativu. Ze senátní dílny vzešel návrh, aby Poslaneckou sněmovnu mohl prezident republiky rozpustit, pokud se na tom shodne minimálně sto jeden poslanec. Politici ji sice nezavrhli a nechali ji projít do dalšího sněmovního čtení, zároveň však sáhli po jednorázové změně. Přitom v obou případech potřebovali ústavní většinu. Když ji sehnali pro změnu účelovou, určitě by se podpora našla i pro úpravu obecného charakteru. Jak se nyní mohou na vlastní oči přesvědčit, ušetřili by si tím spoustu komplikací. Pokud byli politici dosud postaveni před nějaký problém, tak ho neřešili v rámci daných pravidel, ale okamžitě připravovali jejich účelovou změnu, nebo hledali cestu, jak je obejít. A vše nasvědčuje tomu, že se nepoučili ani tentokrát, kdy dostali velmi silně přes prsty od Ústavního soudu. Naopak opět vytvářejí expertní skupinu a hledají způsob, jak vyzrát na odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta o vyhlášení předčasných voleb. Hodlají k tomu využít už zmiňovaný senátní návrh. V jeho rámci pak podle informací z médií hodlají opět účelově krátit nejrůznější lhůty s jediným cílem, uskutečnit předčasné volby v co možná nejkratším termínu.

Mimo jiné si tím opakovaně koledují o další ústavní stížnost a následné zmatky. Pokud si ústavní soudci zachovají dosavadní přístup a objeví se jim na stole další stížnost, jen těžko by mohli před takovýmto chováním zavřít oči. Zkrátka se zdá, že tuzemští politici jsou přesvědčeni o tom, že mohou s právem zacházet, jak se jim líbí. Samozřejmě mají pravdu v tom, že příslušná jednorázová změna prošla řádným legislativním procesem a byla přijata v parlamentu požadovanou většinou. Proto by se podle nich Ústavní soud už zmiňovanou změnou zabývat neměl.

Advokát Jan Kalvoda, který u soudu zastupuje poslance Melčáka, na to reagoval v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Cituji: " Lze-li ústavním zákonem ustanovit všechno, tak taky doživotní prezidenturu nebo senátorský titul pro koně. To samozřejmě není možné. Musí tu být nějaká hranice, která zamezuje libovůli sebeširší shody momentálních politických sil v útoku proti ústavě. No a to je základní kámen té ústavní stížnosti." konec citátu. Pokud na celou záležitost bude většina ústavních soudců nahlížet podobnou optikou, pak je snaha politiků uspořádat co nejrychleji předčasné volby zbytečná. Lze sice chápat, že do kampaně vložili desítky milionů korun a že by je neradi vyhodili jen tak z okna. Zároveň však není pravda, že zemi hrozí chaos a že je ohroženo její fungování. Pokud by k předčasným volbám z nejrůznějších důvodů nedošlo, znamenalo by to mimo jiné, že by neplatil zákon o zkrácení funkčního období sněmovny. Ta by tak normálně dál pracovala až do června příštího roku.

Zemi spravuje vláda, které vznikla na základě dohody dvou nejsilnějších stran v zemi a která v dolní parlamentní komoře získala důvěru. Pokud něco země potřebuje, pak je to kvalitní státní rozpočet na příští rok. Hlavně kvůli tomu, aby se republika dále nesunula směrem k bankrotu. Když se politici dokáží tak rychle dohodnout na tom, jak obejít rozhodnutí soudu a dostat se k volbám, pak v zájmu země by spíše bylo, aby rychle nalezli společný pohled na řešení deficitu státních financí. Z dílny ministra Eduarda Janoty ostatně nejrůznější návrhy zazněly. Kvůli blížícím se volbám však politici tyto kroky de facto zavrhli. Pokud by se volby nekonaly, mohli by poslanci odložit populismus a zvýšit nepřímé daně a zároveň výrazně škrtat ve výdajích. V tom jim nic nebrání a odsunutí voleb až do června by jim v tom mohlo rozvázat ruce.

A protože podle výsledků volebních preferencí by předčasné volby s výjimkou tzv. velké koalice neměly přinést takové rozložení sil, které by umožnilo sestavit pohodlnou vládní většinu, ani v tomto směru není jejich konání pro Českou republiku životně důležité. Z dlouhodobého hlediska by naopak bylo pro demokracii v zemi přínosné, kdyby už konečně skončila éra, kdy politici hledají nejrůznější cesty, jak právní normy účelově vykládat, popírat jejich smysl a tím je obcházet.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6