Policejní prezident jezdí jako silniční pirát rychlostí 190 kilometrů za hodinu. Jen o fous mu nestačí jeho přímý nadřízený, ministr vnitra, jenž si to bez majáčku hasil jen o dvacet kilásků pomaleji. Prý spěchal na letiště. Že tedy mohl vyjet o půl hodinky dříve, jako by to musel udělat každý jiný, ho ani nenapadne. Šéf jedné okresní dopravky sedá za volant ožralý jako dobytek a bourá do jiného auta. Ani se nezačervená a zatlouká, že prý neřídil on, nýbrž osoba jenu blízká. On si jen po bouračce s 3,65 promile v krvi přelezl za volant, aby zapnul výstražné znamení. Pro jistotu se ještě připoutal.

Tihle kašpaři, kteří se nám smějí do očí, ovšem nejsou soukromé osoby, nýbrž naši zaměstnanci. Jednoho každého z nich si platíme ze svých daní. To vše pár dnů po zavedení nového silničního zákona, který nemilosrdně dopadá na všechny ostatní.

Z jiného soudku. Pražský policejní šéf se oběsil a předtím se pro jistotu ještě sám pobodal na zádech. Vyšetřovatelé nám bez nejmenšího uzardění bulíkují, že to byla sebevražda. V Kartouzích pro změnu odpočítává dny svého zkaženého života nejznámější český doživotní vězeň. Žádný andílek to samozřejmě není, ale je to vrah? Všechno nasvědčuje tomu, že na Borech vraždili sami policisté.

Nedávno byl zastřelen známý podnikatel, spíše však nekorunovaný král českého podsvětí. Je veřejným tajemstvím, že si policisty dlouhá léta vodil na krátkém špagátu. Ve všech velkých hospodářských kauzách, ať už jsou spojovány s kterýmkoli z mediálně frekventovaných jmen podnikatelsko-mafiánského polosvěta, se to policisty spolupracujícími s organizovaným zločinem jen hemží. Ale kdyby jen to. Chobotnice již prorostla přímo do nevyšších pater politiky.

V Národním bezpečnostním úřadě (NBÚ), který vydává bezpečnostní prověrky, dlouhá léta šafářoval člověk, kterému na účtu přistály dva miliony od nejznámějšího českého uprchlíka, toho času trvalým pobytem na slunném ostrově v Indickém oceánu. Dotyčný je zřejmě také součástí miliardového podvodu s pohonnými hmotami. Do křesla šéfa lukrativního státního podniku ho posadil jeho přítel ministr vnitra a později předseda vlády. Ten předseda vlády, který neuměl vysvětlit, kde vzal peníze na svůj byt, a který opravdu, ale opravdu nemá vůbec nic společného s podivnou privatizací Unipetrolu. Vždyť takhle to přece policie vyšetřila, ne? Aby fraška byla dokonalá, šikovného šibala na čele NBÚ vystřídala tragikomická figura s přezdívkou Mařena. Mařena pro změnu kamarádila s hochy z klanu jednoho konkursního soudce.

Již osm let je ministerstvo vnitra pod správou ČSSD. Polistopadová očista policie nikdy neprobíhala snadno, ale zvláště po nástupu holobradého ministra nastal totální obrat zpátky. Toho mocichtivého a všehoschopného mladého sociálního demokrata si vytipovaly staré policejně estébácké struktury. Hodně se toho upeklo na fotbálku. Kamarádi – bachař, mlátička, Stáňa a další – spolu chodí čutat. Však také mlátička je teď policejním šéfsportovcem. Také holobrádek je zřejmě nepostradatelný, šéfuje nyní v Lidovém domě stranickou bezpečnostní komisi. Hádejte, kdo koho řídil? Ministr policisty, nebo protřelí policejní šíbři ministra? A víte, jakou přezdívku má současný šéf resortu? Ministr Hrábě. Všechno zahrabe.

Na prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a nejvyšších pater politiky poukazuje tzv. Kubiceho zpráva. Úřadující předseda vlády ovšem bezúhonného plukovníka nazval hnusným člověkem a křivopřísežníkem. Je to ten předseda vlády, který má za přítele a poradce kolotočáře, hlavu nejznámější světské rodiny v Čechách.

Intelektuálně nesmělý, prostý lid své socanské mafiány a jejich pistolníky ale miluje. ČSSD volilo 1 728 827 lidí. Právě díky těmto hlasům nyní může capo di tutti capi blokovat sestavení nové vlády. A ministr Hrábě zatím hrabe. Děkujeme vám, milí spoluobčané!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: aTeo.cz

26. 7. 2006, www.petrstepanek.cz